Jednou, když mi bylo asi šest let, slyšel jsem, jak ve vedlejším pokoji táta velmi pěkně chválí mého o dva roky staršího bratra za to, co "naprogramoval" v ControlWebu. Máma vařila a mě si v tu chvíli nikdo nevšímal. Pod tíhou této skutečnosti ve mně něco hrklo, já se zvedl od stavebnice a předvedl jsem před tátou a bráchou velice ubohý a trapný výstup. "Až já budu tak starej jako Dušan, budu toho umět mnohem víc!", koktavě jsem řval skoro se slzami v očích. Neumím to dodnes.
Ikdyž možná už dávno upadla v zapomnění, dostkrát jsem se za tyto slova styděl. Hned po jejich pronesení jsem si uvědomil, že byla naprosto ubohá.
V dnešní době se některé děti chovají podobně jako já tenkrát. Stejně hloupě a trapně. Problém je však v tom, že už to dávno nejsou děti. Jsou to mladiství přibližně mého věku. Přečtou si na internetu článek, se kterým nesouhlasí a hned se v jejich mysli honí fráze "ses debil, di do pi*e, vubec nic o tom nevis....atd.". Bohužel, co ukryto v zákoutích mysli, vzápětí s pomocí klávesnice objevuje se na monitoru a komentář je na světě. Na interpunkci, velká písmena nebo snad slovosled se samozřejmě nebere nejmenší ohled. A co je nejdůležitější na takovém komentáři: za žádnou cenu se nepodepisovat!.
Člověk neví, jestli se má takovému chování zasmát nebo se nad ním rozbrečet. Lidí tohoto typu je však zástup téměř nekonečný a člověku, který by se pousmál by úsměv rychle ztuhl. Marně si kladu otázku, jestli si uvědomují, jak se tím ztrapňují? Je jim to jedno? 

Ve vedrech jezte psí polévku

30.6.2007: Přísně utajovaný Bart Simpson ukáže pindíka (iDnes.cz)
17.7.2007: I Saddám si rád zakřepčí (iDnes.cz)
18.7.2007: Fenek .... hádejte co? (fenecek.blogspot.com)

Vy, kteří fenka znáte, určitě víte, co udělal 18.7.2007, ale nemohu si přece odepřít pohled na ty zklamané obličeje těch, kteří nadšeně čekali na to, až fenek něco ukáže nebo zakřepčí. Těmto oznamuji, že 18.7.2007 se fenek vrátil ze země, kde prší 275 dní v roce, slunce nezapadá a trollové dávají dobrou noc.
Šťastní ti, kterým jsem odsud napsal pohled, šťastnější ti, které zdravím dnes, neboť pohled dle mých informací ještě nedošel.

Samozřejmě jsem nezapomněl na svou milou povinnost oslavit ve dnech nedávných 12.výročí pojmenování formátu MP3, 30. narozeniny švédské korunní princezny Viktorie a 15.narozeniny Honzovy. K této příležitosti jsem si koupil mobil a objednal repráky. A kdyby ti to, Honzo, připadalo málo, ještě si k oslavě tvého významného životního jubilea dokoupím paměťovku a datový kabel.



A nakonec přidám radu ze země svodody, ze Severní Koreje: Ve vedrech jezte psí polévku.

Edit: Repráky jsem nakonec koupil tyto.

Je to už pár dní, co nám bylo na dva měsíce dovoleno opustit ústav pro mladé gynekology* a užívat si letních prázdnin. I přes to, že nemám tolik volného času, kolik jsem předpokládal, stihl jsem učinit několik důležitých rozhodnutí. Za zmínku jistě stojí, že jsem si konečně na mobilu vypnul budík, takže už se nebudím v 7, nýbrž jako každý zdravý člověk někdy v intervalu od 9. do 11. hodiny ranní. Druhé, neméně důležité rozhodnutí spočívá v tom, že jsem změnil hudební repertoár, který jsem ochoten poslouchat nebo ho dokonce poslouchám rád. Jedná se o tyto alba:

Three Days Grace - One X
Animal I Have Become

(toto samozřejmě není oficiální klip, ale týká se největšího záporáka Prison Breaku a to si nemohu nechat ujít)



Lostprophets - Liberation Transmission; Start Something
Can't Catch Tommorow


...a nakonec to nejlepší:
Sonata Arctica - Ecliptica, Silence, Songs Of Silence, Winterheart's Guild, Reckoning Night, For The Sake Of Revenge, Unia
FullMoon


*zdá se mi, že jistá skupina studentů se opravdu snaží naši školu změnit na výše zmíněné zařízení. Sice neznám přesná jména, ale náplň jejich práce je, že všude, kde mohou kreslí **** a sami se občas jako **** chovají (v tom možná spolupracují i s některými zaměstnanci školy :X )
(**** je má autocenzura. ten, kdo je idiot a nechápe, případně není idiot a chápe, ale chce utrpět silnou morální újmu (což zase svědčí o jeho slabomyslnosti) nebo je idiot, nechápe a jestě k tomu chce utrpět silnou morální újmu, nechť klikne sem --> .
POZOR! Kdo je idiot a nechápe důsledky silné morální újmy ať nekliká!

Společný sajdkáry

Ještě před tím, než mi věrní čtenáři, kterých stále ubývá, vmetou do tváře (nebo chcete-li do ksichtu), že už jsem už dlouho nenapsal a že i to, co se právě chystám napsat už je promlčeno, popříp. už probráno tolikrát, že už to nikoho nezajímá, chtěl bych se trochu obhájit. Měl jsem totiž poněkud nabitý program. Chvilka nicnedělání, půlhodinka flákání, denní dávka lenošení následovaná válením s možným spánkem ... člověk taky někdy musí jíst, že jo. Také jsem podlehl závislosti na Prison Breaku. No a ve volných chvílích jsem se taky musel naučit Němčinu za poslední půlrok, neboť mi bylo slíbeno "takové malé komisionální přezkoušení". K tomu sice nakonec nedošlo, prolez jsem jen s kecama o rodině a výletu ... no a jsme u toho, výlet. Třídenní školní výlet v Horní Plané na Šumavě.
Morální stránce věci už se věnoval Honza, já se tedy zaměřím spíše na to, co na nás na výletě čekalo a co nás neminulo. Začal bych už cestou na nádraží, kde jsem ke svému překvapení potkal spolužáka ze základky. Cestou budu ve svém vyprávění i pokračovat, tenokrát už však cestou vlakem. Rychlík 666 JUNÁK nás do Českých Budějovic dopravil vcelku rychle ("rychle" v tomto případě neznamená rychle, nýbrž "podle jízdního řádu"). Nějak se ale číslo 666 projevilo: Fráňovi, Bobovi a Ondrüxovi se společnými silami podařilo vyhodit z okna flašku slivovice. První opravdový problém se ale vyskytl až při cestě obligátním štrůdlem. Samozřejmě, že se podělal, takže bylo naší nemilou povinností čekat asi hodinu a půl na odtah. V tu chvíli se mi vybavila scéna z minulého roku, kdy jsme se z výletu vraceli a strávili pár desítek minut až jednotek hodin v rozpáleném vagónu Supercity Windobona, ve kterém zrovna vypadla klimatizace čekajíce na náhradu pokažené slovenské lokomotivy. Po ujištění, že podobné situace se stávají asi jednou za deset let se mi opět vybavila scéna, tentokrát z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Nakonec jsme ale ve zdraví dorazili do penzionu Kameňák, kde jsme měli strávit příští tři dny a čtyři noci. Jeho správce si pro svou postavu brzy získal přezdívku Conan. Nemohu nezmínit několik jeho nezapomenutelných hlášek (jsou seřazeny chronologicky a myslím že celkem dobře vyjadřují vývoj Conanova pocitu z nás):
micak: Jedny tyčinky
Conan: Tady máš dvoje a upaluj, loupežníku.

C: Klucíí, nejste vy náhodou pitomcíí, vole?

C: /naštvaně/ ...ale takovej mrdník jsem tady ještě neviděl! ... Já jsem taky studoval na Biskupským gymnáziu. Ale v Budějicích. A tam byla elita, co si toho vážila. Což vy teda nejste.

Ony tři dny jsme pak strávili chozením po okolí, po Českém Krumlově a po Plechým nebo poflakováním, lehárem a lelkováním. Někteří se pak snažili dosáhnout nirvány alkoholovým opojením, což mělo za následek Conanův projev, jehož útržek jsem uvedl.
Nudu při cestě do Českého Krumlova jsme opět vyřešili originálním způsobem: Po ostatních cestujících (další třídě, která byla zrovna na šk. výletě v horní Plané) jsme házeli Conanův toaleťák. Bohužel pak jedna dívka z oné třídy toaleťák vzala a vyhodila, čímž všechnu srandu zkazila.
Alkoholová otázka je myslím dostatečně probrána Honzou.
A ty věrné, kteří to dočetli až sem a kteří se zajímají o to, proč jsem dal tomuto článku takový nadpis odkazuji na slovník hantecu.

Bon Jovi - Lost Highway

Lost Highway je album, které jsem tento rok asi nejvíc očekával. Když už dříve bylo oznámeno, že album se bude nést v country stylu, trochu mě to odradilo, ale když byl vypuštěn (You Want To) Make A Memory, řek' sem si, že to nemusí být až tak špatný. Teď, když už Lost Highway našlo své pevné místo v mé mp3 a jeho kvality zkoumám každou hodinu němčiny, pokusím se o takové menší recenzi této "rockové desky s vlivem Nashvillu".

První písní alba je Lost Highway, která byla známa už dříve, neboť se objevila v soundtracku filmu Wild Hogs, který měl premiéru v březnu. Celkem se píseň líbí, není ani moc rychlá, ani zbytečně pomalá. Ovšem mám k ní pár výhrad: melodie třetí sloky je velice podobná "staršímu" hitu The Beatles I've Just Seen A Face. A pak na konci stejně sloky se mi přiliš nelíbí jak Jon zpívá "Let's go!". Připadá mi to jako nějaký zoufalý výkřik dítěte/důchodce, který právě přišel o iluze. Celkově dávám 6,5/10.

Jako druhá se představuje Summertime. Zezačátku se mi moc nelíbila, ale brzy jsem se do ní zaposlouchal. Žádné větší výhrady k ní nemám, hodně se mi líbí (možná taky proto, že se u ní tolik neprojevil "vliv Nashvillu"), 9/10.

(You Want To) Make A Memory. Sice nevím, jestli bylo dobré dávat ji jako pilotní (dal bych asi nějakou rychlejší), ale jinak tady není co řešit, nádherná pomalá píseň, 10/10.

Čtvrtá v řadě Whole Lot Of Leaving je nepříliš výrazná country píseň. Je určitě kvalitně zpracovaná, ale mě si příliš nezískala. Dávám 7/10.

We Got It Going On se od zbytku alba značně odlišuje. Tuto píseň by si asi příznivec country nepouštěl příliš často. We Got It Moving On je laděná spíše rockově, je také jediná, kde jsem zaslechl Richieho talkbox. Nezní nejhůř, ale je tu jedno veliké ALE, které ji v mých očích sráží o dost níž: "Brothers and sisters, we're here to come together as one and love everybody." Po tomhle už by se člověk ani nedivil, kdyby dostal do ruky tužku a petici proti čipové totalitě, popříp. proti strašidlům. 5/10

Any Other Day je velice pěkná píseň, dost podobná písním z alba Have A Nice Day. Nevím, čím to je, ale narozdíl od písní z HAND bych si tuto s radostí nezanotoval. Každopádně podobných jsem čekal víc, 8/10.

Seat Next To You je melodická, hodně hluboká. Dost se mi líbí, ale v "konkurenci" Make A Memory v albu trochu zaniká. 8,5/10

Everybody's Broken je typická Bon Jovi píseň. Velice pěkná melodie, kytara, moc se mi líbí. 9/10

Píseň Til We Ain't Strangers Anymore, nazpívaná s country zpěvačkou LaAnn Rimes je úžasná pomalá balada ze které je cítit množství emocí. K tomu přičteme nádherná kytarová sóla a máme nejlepší píseň Lost Highway. Jednoznačně 10/10. A dal bych i víc, kdyby to bylo možný.

Desátou písní je The Last Night. Moc se mi líbí melodie i text, další skvělá píseň v Lost Highway. 9,5/10

One Step Closer. Bylo těžké dneska v němčině nezačít zpívat ááááám uan step klousr, tato píseň k tomu vyloženě svádí. Nejpohodovější píseň alba, taky jedna z nejhezčích. 10/10

Album uzavírá I Love This Town. Při jejím poslechu si šlověk zase vzpomene, že poslouchá desku s country prvky. Též si uvědomuje, že country a rock jde skvěle skloubit. 9,5/10


Bon Jovi se povedlo zatraceně dobrý album. Písně, které se mi příliš nelíbily, byly převálcovány písněmi, ze kterých jsem nadšen. Lost Highway je velice povedené a krásně melodické album. Ještě jedna věc mi při prvním poslechu přišla poněkud nepovedená: V albu se velice často vyskytuje ten starý trik, že uprostřed písně se všechno ztiší, pár sekund je ticho a pak BAF! refrén. Celkové Lost Highway hodnotím 8,5/10.

Do Not Laugh

Ačkoli je konec školního roku blízko, školního stresu neubývá. Dnešní scéna s třídní knihou je toho důkazem.
Pro čtenáře neznalého nedávných událostí upřesním, že ke ztrátě třídní knihy došlo v pátek mezi 9:40 a 10. hodinou ranní v pátek, na kterýžto čas připadá přestávka mezi tělesnou výchovou a matematikou. Okamžitě byla učiněna opatření, která měla za účel třídní knihu nalézt: Zjištění, kdo dotyčný předmět viděl naposledy a kde, důkladné prohledání udaného místa, vyslechnutí svědků, zvážení a prověření všech možných alternativ. Bez úspěchu. Upřímně, z této ztráty si ještě nikdo nic moc nedělal, taky to nebylo poprvé. Resp. starosti měly pouze osoby za třídní knihu zodpovědné. Studená sprcha ovšem přišla se sdělením, že pokud třídní knihu dneska nenajdeme, nepojedeme na na příští týden naplánovaný školní výlet. Po pronesení těchto vět nastala věc v matematice opravdu nevídaná - hrobové ticho. A nebylo krátké, což vypovídá o vážnosti situace. Pesimisté měli okamžitě jasno - nikam nepojedem. Realisté odpadli až po opakoveném (a důkladnějším) hledání, které jsme prováděli po čas přestávek. O volné hodině, kdy už jsme byli v koncích a už jsme hledání vzdali, kráčeli jsme s Honzou a Matúšem do knihovny. Najednou Matúš začně něco lovit za topením a hle, vytáhne naši třídní knihu.

Zatímco všichni řeší KDO ji tam dal, dle mého názoru je mnohem větší záhada JAK jsme ji mohli najít. Sice jsme ji předtím hledali jak debilové, ale nakonec jsme k ní stejně přišli jak slepej k houslím. Šance, že pouze půjdem do druhýho patra, což je místo na nalezení třídní knihy velice nepravděpodobné, a třídnice nám sama skočí do ruky je, řekněme si to na rovinu, malá*...
Tím nechci obviňovat Matúše z toho, že na nás hrál divadýlko a celou dobu měl třídnici u sebe, pouze vyjadřují své nepochopení situace.
Ale to jsem se zase rozepsal nad něčím, nad čím jsem to neměl v plánu. Původní a jediný smysl tohoto článku měl být...Ale raději nebudu prozrazovat, aspoň mám téma na příště.

*možná trošku větší než tady.

ICQ aneb jak být anonymní debil

Icq používám hlavně jako způsob domluvy, případně pokecu s kamarády. Ovšem, jak se zdá, ne každý si o icq myslí totéž.

Těžko se člověku stane, že ho na ulici potká třináctiletá dívka toužící s ním mluvit o svých problémech. Na icq je toto věc zcela běžná. Holky z Práglu asi nemají nic jiného na práci, než aby se bavili s lidmi, které nikdy neviděli, o tom, že jim rodiče ve třinácti nechtějí povolit piercing, že po nic spolužák házel jogurt, ale přitom je balí, tak jak je to možný nebo jak Tokio Hotel změnil jejich život. Tato děvčata také zřejmě neví, co chtějí, takže občas vznikne zajímavá konverzace jako například tato:
********* (19:35:53 4/04/2007)Authorization Request
Prosím, autorizujte můj požadavek a přidejte si mě do vašeho seznamu kontaktů. ICQ#: *********
[nick] (19:54:15 6/04/2007)
You were Added
[nick] (19:58:24 6/04/2007)
kdo si?
Pudl (19:59:00 6/04/2007)to bych se mozna mel ptat spis ja...
[nick] (19:59:23 6/04/2007)no ja newím!
[nick] (19:59:28 6/04/2007)kolik mas roku?
Pudl (19:59:50 6/04/2007)kolik ty?
[nick] (20:00:32 6/04/2007)to je jedno ja si te vymazu a ty me taky ju?
Opravdu nevím, co je na tom tak uspokojujícího.

Jiná dívčina se mi při podobném schématu konverzace svěřila, že je jí 15 let. Podivil jsem se nad tím, protože v detailech uživatele měla uveden věk 16. Poté, co jsem byl poučen, že "to je jen tak" z ní vypadlo, že je jí vlastně 12. Je též zajímavé, že tato slečna má přibližně každý měsíc jiný nick. Upřímně, ani bych se nedivil, kdybych zjistil, že jsem se bavil se sedmiletým schizofrenickým transsexuálem.

Poměrně zábavnou jsem shledal tuto otázku, na níž jsem byl též tázán: "hele, co tim jeden klukcina myslel, kdyz mi dnes rekl, ze je mi videt pod sukni?" Myslím, že to snad nepotřebuje komentář.

Ale aby se dívky necítily poníženě, že z jejich řad vyšla taková individua, uvedu ještě jeden případ. Ten se mi ani nesnažil namluvit, že má piercing v obočí, ani se nezeptal, jestli ho balí ten kluk, co mu hodil penál do koše. Důvod vyžádání mé autorizace byl mnohem prostší: "no já sem si tě přidal protože sem ratlík a ty pudl...mám i boxera atd."

Ovlivněn úžasným fejetonem Pömsta, napadá mě teorie ne nepodobná teorii Tomáše Baldýnského: Jde o tajnou akci naší vlády, která má za cíl omezit počet sebevražd. Po rozhovoru s takovým člověkem si člověk prostě nemůže říct, že za nic nestojí. V případě, že se mýlím, bohužel musím konstatovat, že debilita na internetu se šíří závratnou rychlostí.

Změna

S ICQ5 jsem vyžíval asi půl roku. Tenkrát pro mě icq bylo něco úplně nového. Po onom půl roce jsem přešel na QIP a k používání ICQ5 nebo později naprosto odporného ICQ5.1 už by mě asi nikdo nedonutil. S "pětjedničkáři" taky přišel nový problém: Úplné znemožnění komunikace s nimi s pomocí smajlíků. Ačkoli jejich změna na staré dobré smajlíky z ICQ5 je velice jednoduchá, spousta lidí nadále kryje své odporné 5.1 smajlíky a nedá na ně dopustit (přitom nevěřím, že by se někomu líbily a pokud ano, dotyčný zřejmě nemá žádné estetické cítění). Naštěstí ICQ6 vrátilo defaultní smajlíky do starých kolejí (ale bohužel také skoro nikdo z mého contactlistu z 5.1 na 6 nepřešel). Ale to jsem, pln rozhořčení nad hnusotou a kyčovitostí 5.1 smajlíků, trochu odbočil. Teď každopádně nastala situace podobná přechodu z ICQ5 na QIP, a totiž přechod z QIPu na Mirandu.
Mirandu už jsem zkoušel předtím několikrát. Vyzkoušel jsem vždy pár packů, ale v každém mi něco nevyhovovalo, něco se mi nelíbilo a já neměl trpělivost si to, jak říkají drsňáci, customizovat (což znamená wočekovat pluginy a ty, co mi vyhovují tam nechat, aby mi to připadalo cool). Až předevčírem jsem na bratrův podnět vyzkoušel BigMuscle's Miranda Pack a na tom mi vyhovovalo v podstatě vše.
Hned jsem provedl pár (zvláště kosmetických) změn a nyní jsem s Mirandou opravdu spokojen. Jelikož jsem použil tmavší skiny Mirandy, což mi nesedělo se skinem Windows, změnil jsem skin Windows na Microsoft Zune. Pak jsem ještě použil novej skin do Opery a Winampu. Nakonec to dopadlo takhle:


Jen doufám, že z toho nedostanu depresi...

Breaking Benjamin

Když jsem o letních prázdninách r. 2006 poprvé shlédl I'm Still Seeing Breen, byl jsem uchvácen. Ostatně jako asi každý, kdo toto video viděl a hrál Half-Life 2. Paulu Marinovi se naprosto skvěle podařilo vystihnout atmosféru HL2. Zezačátku úplná bezmoc, nejistota a strach z režimu po té přechází v obrovské povstání. Při záběru na koně se mi vždy vybaví scéna ze hry, kdy v rozbořených budovách City 17 povstalci bojují proti striderům a všudypřítomným vojákům a s děsem v očích řvou "THE HORSE! HEAD FOR THE HORSE!!", prostě nádhera. A to vše za úžasného hudebního doprovodu Breaking Benjamin. Komu by neběhal mráz po zádech při záběru na cedulku Ravenholm se slovy "You're so cold, but you feel alive..."? Kdo by zůstal klidný při demonstraci moci a teroru "našich dobrodinců", když při tom zní "Show me how defenceless you really are."?
No zkrátka přes toto video jsem se dostal k poslouchání Breaking Benjamin. Hned jsem si sehnal obě jejich alba Saturate [2002] a We Are Not Alone [2004] a na Phobiu jsem byl natěšenej jak malej kluk na nový LEGO (moc dlouho jsem ale čekat nemusel, protože shodou okolností Phobia vyšla jen pár dní poté, co jsem BB začal poslouchat, konkrétně 8.srpna). No ale všechno jednou omrzí a vhledem k tomu, že jsem si BB pouštěl několikrát denně, za pár (desítek...nevim, nemám představu) týdnů se tak stalo.
Včera, když jsem poslouchal starší tvorbu Sum 41, se mi nějak do playlistu dostal i BB. Jelikož jsem už delší dobu nic moc neposlouchal (teda až na Rise Against, od kterých se mi začalo líbít album Siren Song Of The Counter Cult, který mi předtím přišlo moc tvrdý. Momentálně čekám na Lost Highway od Bon Jovi a Underclass Hero od již zmíněných Sum 41), zaradoval jsem se a teď to zas poslouchám furt.
Ještě stojí za zmínku vznik jména skupiny: Frontman se jmenuje Benjamin Burnley. Ještě než působil ve skupině, zpíval na nějaké akci se zapůjčeným mikrofonem, který se mu podařilo rozbít. Majitel mikrofonu poté pronesl "Thanks to Benjamin for breaking my fucking mic." a jméno bylo na světě.

London 2007

Odlet proběhl celkem v pohodě. Jen ve Fráňově batohu se skrývala velice nebezpečná Marska. Ačkoli měl personál jistě chuť, přemohl se a Fráňovi ji vrátil. Následoval můj první let, který jsme taky přežili ve zdraví. Po dlouhé a nudné cestě ze Stanstedu do Londýna na nás eště čekala neméně nudná cesta do hotelu (ještě s přídavkem v podobě čtvrthodinového čekání na ulici, než se zjistilo, kterým směrem je metro). V metru jsme mohli poprvé obdivovat slušnost a čistotu Londýna. Když totiž v Londýně do někoho vrazíte, on se Vám ještě omluví. Kdyby se to stejné stalo v Brně, jediné, čeho bychom se dočkali by byla fráze "Co děláš, pi*o!", ti slušnější by se pouze zatvářili kysele. V metrech a tunelech atd. je pak úplně čisto, žádný odpadky, tagy atd. Ne jako u nás, kde si každej debil koupí sprej a jde nakreslit kosočtverce na všechny zdi, co zná (nechci tím odsuzovat všechny street-artery, někteří jsou fakt dobří a dosti zdem to prospívá, ale hodně jich je jenom "kosočtvercového", nebo "rádoby-tagerského"typu" - rozuměj prasata, kterým není blbý počmárat novou fasádu sousedova baráku).

Když jsme zřeli hotel, ještě jsme byli celkem v pohodě, zvenku vypadal celkem normálně, žádnej přebytečnej luxus, ale nic hroznýho. Místo klíčů jsme dostali karty podobný kreditkám, tak to taky vypadalo nadějne. Jenže všechna očekávání záhy padla. Hlavní schodiště bylo požární schodiště s kobercem. Pokoje byly strašně malý, na 6 metrů čtverečních se muselo vejít 6 lidí. Postele strašně vrzaly, záchod skoro nesplachoval (aby spláchl, musel se "napumpovat"). Ty slavný karty se každou chvíli podělaly, tak člověk musel valit na recepci je vyměnit. Snídaně byly každej den stejný (a stejně hnusný). No prostě hrůza.

První den jsme pak prohlíželi Londýnské památky (ostatně stejně jako celý pobyt). Jenže jsme dostali průvodkyni původem z Polska, která vůbec neuměla mluvit. Ne, že by se tomu nedalo rozumět, ale výslovnost byla nemožná. Program byl celou dobu v podobném duchu, v sobotu jsme také prohlíželi Londýn (ale tentokrá už s jiným, dost dobrým průvodcem), v neděli Cambridge a v pondělí jsme navštívíli Greenwich, London Eye a nějaký muzea.

Třešničku na dortu Royal Bayswater Hotelu, kde jsme byli ubytováni, nám místní nachystali na pondělí večer. Když jsme přišli na pokoj, první co se ozvalo bylo "Ty vole, tady je uklizeno.". Naštestí uklizeno nebylo, jen někdo naházel hadry na jednu hromadu. Ostatní ale dopadli hůř: Dva pokoje úplně vystěhovali. Obyvatelé těch pokojů pak museli hodinu čekat na recepci, nevěda zda ještě svoje věci uvidí. "Naštěstí" se ukázalo, že ty zavazadla jsou pouze naházená v pytli. Vystěhovaným se pak dostalo jiných pokojů. Ale důvod tohoto vystěhovnání nikdo pořádně nevysvětlil. Prostě královské ubytování, no...

Odlet pak proběhl taky v pořádku, jen Ráďa musel vyhodit dežik nebo co to bylo za 400,-, protože ho měl v přiručním zavazadle a Fráňovi zase vyházeli batoh, protože tam měl pomazánku v tubě, kterou zabavili (čímž jsem byl poškozen i já, protože jsem měl domluveno, že v letadle mi Fráňa jeden chleba s pomazánkou věnuje za to, že jsem mu dal 5 pencí.).

Celkově se mi ale pobyt dost líbil, jsem spokojen. Londýn je pěkný město, možná se tam ještě podívám.

A ještě tady přihazuju fotky:

London 2007

SPRING, BILL, SPRING!

Ačkoli můj blog nemá za cíl být suprovým blogískem o Tokio Hotýlku, snad mi bude odpuštěno, když o Tokio Hotýlku něco napíšu. Nebudu psát o celé kapelce, nýbrž jenom o jedné písničce, resp. klípečku, který se jmenuječke - pardon, jmenuje Spring Nicht (v překladu "Neskákej"). Nebojte, nejsem masochista, ke shlédnutí klipu mě přiměl tento článek, spolu s nudou a snahou nebýt pozérem.
Po vizuální stránce je video dost pěkně zpracované. Jen ten Billíšek jim to tam kazí, zase trošku zhnusněl. To ještě umocňuje moment, kdy je Billíšek na scéně hned třikrát.
Jinak se žádné velké překvapení nekonalo, hudba je pořád hodně slabá a i při nejlepší vůli nejde mít potěšení z poslechu takového braku. Ale o jedné věci se musím zmínit: Když milouští chapečci začali hrát, nemohl jsem se zbavit dojmu, že se někde stala chyba a někdo přiřadil k videu Spring Nicht hudbu od The Rasmus - Not Like The Other Girls.
Že se občas někde něco obšlohne, to se stává, tak například Space Travel od Yellowcard má stejnej náběh na refrén jako Nobody's Home od Avril. (Jó, tenkrát ešte celkem uměla zpívat, to, co zplodila v The Best Damn Thing už je hrůza... ) Ale tam to aspoň není tak markantní, kdežto Tokiáčci začali úplně stejně jako Rasmus, kterýmu nesahají ani po kotníky. No, nezbývá než křičet "SPRING!".

Zpátky doma

Za předpokladu, že větština z pravidelných čtenářů tohoto "naprosto suprovního bločku*" studuje na BiGy, mohu říct, že většina z Vás asi ví, že 23.4 se na BiGy konaly přijímací zkoušky. Tudíž studenti navštěvující toto vzdělávací zařízení mohli na jeden den přestat navštěvovat. Když řeknu, že dvacátý třetí den měsíce dubna je pondělí, ti bystřejší z Vás už si možná uvědomili, že (jsme) měli tři dny volna.
Někdo z mých nejbystřejších opatovských kamarádů nakonec vymyslel, že by se ony tři dny daly využít k třídennímu výletu do Opatova. Po chvíli ale přišla studená sprcha v podobě zjištění, že ten termín už má zamluvená pí. prof. Helceletová pro výlet se svou Tercií B.
Někdo z mých nejbystřejších opatovských kamarádů nakonec vymyslel, že by se ony tři dny daly využít k třídennímu výletu do Opatova, kde bychom přebývali v symbióze s pí. prof. Helceletovou se svou třídou Tercií B. Tak bylo plánováno. Pak ale pí. prof. Helceletová neočekávaně odjela do lázní (ale bez své třídy Tercie B). V tu chvíli svitla naděje, že bychom mohli mít celou faru v Opatově pro sebe. Až skoro do odjezdu ale nebylo jisté, jestli tomu tak opravdu bude, nebo jestli Tercie přemluví někoho, aby s ní jel místo pí. prof. Helceletové.
Nakonec se stalo, jak se stalo. No a stalo se tak, že se stalo to, že jsme jeli bez Tercie B. K samotnému pobytu toho moc neřeknu, snad jen, že se mi tam strašně líbilo, ostatně jako při každé návštěvě Opatova. Jen jednu věc bych snad vytknul, a totiž, že Mates donesl CD s různými diskofiliemi, ze kterých se dala poslouchat pouze ABBA. V konečném důsledku se to projevilo tak, že se každou chvíli ozývalo "Gimme gimme gimme a man after midnight...", případně "One of us is crying, one of us is lying...", ať už v podání celkem zdatných vokálů zpěvaček ABBY nebo méně zdatných vokálů nějakého účastníka pobytu.
Polovina účastníků pobytu (v číslech jsou to čtyři) však musela v neděli večer odjet, neboť nestudují na BiGy/studují na BiGy, ale stejně museli odjet.
Pondělí jsme pak strávili úklidem fary a 13,5km "pochodem" do Okříšek na vlak s batohy na zádech (bohužel neprošel můj návrh jít dalších 13km až do Třebíče). Cesta vlakem byla nakonec jedna z nejzábavnějších chvil tohoto výletu. Pak už jsme ale do nozder nasáli známý brněnský smog a věděli jsme, že jsme doma.

Ještě jeden poznatek s tématem vůbec nesouvisející: Sum 41 dnes (nebo možná ž dřív) vypustili první song z alba Underclass Hero, které vyjdev létě. Možnost poslechu zde.

*pokoušel jsem se napodobit mluvu 13ti letých blogerek

Omyl

Říká se, že když člověk při nějaké tvořivé činnosti nemá nápad o čem by psal (kreslil, skládal hudbu...) a vůbec ho zmíněná tvořivá činnost nebaví, je nejlepší počkat a inspirace přide sama. Bez nějakého většího záměru jsem se zachoval podle tohoto hesla. Každopádně teď jsem zpátky a hodlám opět přispívat. Neříkám, že pravidelně, ale jednou za čas se tu snad něco objeví.
Teď mě inspirovala jedna krajně nemilá záležitost, ve které figuruje hlavně multifunkční zařízení Hewlett-Packard 1315 (jak to zní honosně), jeho zástrčka do zásuvky a tlačítko reset. Potřeboval jsem (teda potřeboval to spíš Honza, mě to bylo celkem jedno) oskenovat pár věcí do školy. Věc poměrně rutinní a běžná. Po zapnutí zařízení na mě vyskočilo upozornění, že byla vložena nová tisková kazeta a je potřeba ji zarovnat. Nuže, pln nadějí, že vše bude fungovat, jak má, klikl jsem na tlačítko "zarovnat". Po té mi prostřenictvím dalšho otravného okna bylo sděleno, že po zarovnání se má vytisknout testovací stránka, na které se zjistí, jestli je zarovnání spravné. Aniž bych mu to povolil, zařízení začalo chrlit testovací stránky jednu za druhou. Od zbytečného plýtvání inkoustem mě zachránilo pouze to, že si ten krám neumí vzít papír (vždy je nutno mu ho strkat po jednom hluboko do chřtánu a odklikávat chybové hlášky "tiskárně došel papír" ... většinou se zadaří).
"No nic, to teď nebudu řešit, ke skenování tisknout nepotřebuju, " myslel jsem si naivně. OMYL, se zařízením nadrženým na testovací stránky můžu tak akorát hrát baseball nebo nadávat na Jyrku P. Zařízení údajně používá jiný program (ano a tiskárna u něj má nevyřízenou zakázku 500 testovacích stránek). Po této zkušenosti jsem hledal záchranu v tlačitku reset. Nějakou změnu to vyvolalo, ovšem ne zrovna tu, po které jsem prahnul: 500 testovacích stránek nejspíše nebylo dodáno v termínu, tak "jiný program" usoudil, že chyba bude v tiskové kazetě. Zarovnat už ji zkoušel, tak na to tentokrát šel od podlahy a stěžujíce si na absenci kazety cpal mi na monitor ceník...

Tátovi se pak večer podařilo nějakým záhadným způsobem utišit tiskárnin absťák po testovacích stránkách, takže Vám mohu ukázat, jak taková testovací stránka vypadá:

Myslíte, že už jsem skončil? OMYL, ještě sem vetřu malé rádoby-dílko:

Další kousek z fenkovy dílny.

v2:

Dr.House (2)

21.díl první série "Three Stories" mě moc nenadchl a chvílemi by se dalo říct i nudil. To mělo za následek, že moje nadšení do Dr.House pomalu ochabovalo. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem jeden díl vynechal. A kvůli přetáhnutému limtu přenesených dat díky kterému už 2 týdny vyžívám s 256kbps se mi nechtělo ani si tento vynechaný díl stahovat. V neděli jsem to však napravil a podíval se znova na díly od Three Stories (včetně) dál. Musím říct, že House u mě suverénně obhájil místo nejlepšího amerického seriálu.
Protože 1.díl 2. série na nejmenovaných warez fórech k dispozici se dvěma zvukovými stopami, mohl jsem porovnat český a anglický dabing. Nebylo to jednoduché, některé scény mi přišly lepší česky (např. Co ten váš novej sekretářka, seznamku už zavřeli?), ale někdy český dabing prostě nesedí ke gestikulaci (např. You know why people are nice to other people? Oh, I know this one, because...). Nakonec jsem ale došel k závěru, že anglický je mi sympatičtější. Kvůli již zmíněné gestikulaci a také kvůli skvělému Housovu hlasu, který je sice i v češtině dobrý, ale na hlas Hugha Laurieho to nemá. Jelikož ale anglicky nechytám všechno, tak budu nadále sledovat House česky, resp. udělám kompromis a podívám se nejdřív česky a pak, když už budu vědět o co jde, anglicky.

Trošku z jiného soudku...

Už je skoro tradicí, že když se svůj výtvor podívám druhej den, nelíbí se mi a něco musím upravit:

Čí só hode...

Tady se slaví! Dneska se psala poslední písemka dnešního týdne. Pravda, nedopadla úplně podle mých představ... Nejdřív me paní profesorka naštvala tím, že písemku měla již předtištěnou, takže jsem si nemohl dopřát to zadostiučinění přemluvit ostatní, aby místo skupiny "A" a skupiny "B", napsali skupinu "A" a skupinu "ÉÉÉ". Samotná písemka taky probíhala zajímavě. Paní profesorka mě totiž naučila příliš nad příkladem nepřemýšlet, protože jakmile nad ním začnu přemýšlet, hned to začne ztrácet smysl a do hlavy se mi vtloukají myšlenky říkající "A jak to sakra může takhle fungovat? Dyť to je blbost!". Nostalgicky vzpomínám na hodiny s panem profesorem Hamingerem, kdy to fungovalo naopak. V dnešních hodinách chemie platí heslo, kterým mě krmily dotazníky ELSPAC: Co Tě napadne nejdřív, to je správně. Ovšem dneska se mi to z pomocí tohoto hesla moc nepovedlo. Měl jsem za úkol spočítat objem roztoku. První mě napadlo, že musím spočítat hmotnost, z té potom s pomocí hustoty objem vypočítám. Načež jsem do vzorečku m=M*V*c dosadil dané hodnoty, "V" jsem určil 1l, jak se to dělává, když není možno objem jinak spočítat. Poctivě jsem spočítal hmotnost, neméně poctivě i následně z této hmotnosti objem...až když mi ten vyšel 1l, začínal jsem tušit, že někde někdo něco podělal. No chyba nakonec byla samozřejmě na straně papíru, protože mi dostatečně jasně nepřipomněl, ze hmotnost mám zadanou.
Potom mě vytočila ještě druhá věc. V hudební výchově po zapění několika písní jsem už věděl, že dneska mi to nějak nezpívá a že to není vončo. Ovšem až pár minut před přestávkou při vybírání další písně zbytkem třídy, když jsme s Honzou začali zpívat známý duel "Čí só hode, naše hode, poďme stará do hospode, hojája, hojája, hojajája!", jsem pocítil, že opravdu nevyužívám svůj hlasový potenciál a tím pádem si nedokážu navodit pocit pořádně vesnické pařby se vším všudy. Vždycky, když jsem se do toho zpěvu chtěl opravdu položit a procítěně se představovat maloměstskou párty s hektolitry na černo pálené slivovice, mě zasáhla škrábavá bolest v krku. No asi to pořeším kloktáním slanou vodou a jinými nelibými tekutinami. Ale až zas nabudu hlasu, to pak bude vodvaz!
No a nakonec dodám, že jsem si dneska poslechl první skladbu z připravovaného alba Lost Highway od Bon Jovi - (You Want To) Make A Memory. A sakra se mi to líbí! Můžete okoštovat zde.

fenek začal poslouchat za****** popík!

Kdo by tomu věřil, že fenek, kterej poslední dobou ujížděl na Linkinech a Sum41 začne poslouchat popík? No vidíte a je to tady! Už dobrej týden totiž poslouchám Poets of the Fall. Upřímně se divím, že jsem se o této skupině nedověděl už dřív. Přitom to nejsou žádný béčka, už druhej rok po sobě vyhráli cenu nejlepší finské skupiny; to znamená, že "porazili" takovou konkurenci jako The Rasmus nebo H.I.M.. A kdo že teda může za moje "přeorientování"? Max Payne. Teda vlastně jeho soundtrack. To mi taky připomíná, že letos má do kin přijít film Max Payne...nebo alespoň v roce 2005, když licenci koupila Liška dvacátýho století, se říkalo, že v roce 2007 bude hotovej. Všude se sice objevují "official trailers", ale nakonec jsou všechny "fucking fake crap". Na wikipedii datujou premiéru na April 2007, tak se nechme překvapit.
Jo a kromě POTF se taky fenek veze na vlně popíku od Good Charlotte s názvem Good Morning Revival.

Když se Mizi chlubil, že stvořil sig s tématikou WW2, očekával jsem trochu víc, než to, co z toho vzniklo. Pokusil jsem se proto zkusit něco se stejnou tématikou. Sice to nedopadlo úplně jak jsem si představoval, ale nejhorší to snad taky není.

v2:

Szukasz polskie gry?

Nedávno jsem dohrál skvělé Call of Juarez od polského Techlandu. CoJ sice bylo hodnoceno vesměs 70-80%, já bych mu klidně dal 85%, možná i trošku víc za výborný příběh, úžasného reverenda Raye a perfektní atmosféru. Včera jsem dorazil Infernal od Playlogicu (z Polska, samozřejmě). Je to vcelku povedená akční hra z pohledu 3.osoby. Když překousnete fakt, že nebe a peklo proti sobě bojují s pistolemi, samopaly a plamenomety, můžete se celkem slušně bavit. Pro příběh je totiž slovo "uhozený" poněkud slabé: Ryan Lennox, dříve pracující pro EtherLight (rozuměj nebe), byl vyhozen pro přílišnou brutalitu a protože byl příliš dobrý, EtherLight na něho spáchal takový menší atentát. Jenže Ryan přežije a následně začne pracovat pro Abyss (neboli peklo). Všechno se točí kolem jednoho přístroje sestrojeného agenturou EtherLight, který je schopen ovládat lidskou mysl. To se samozřejmě nelíbí Abyssu, který chce přístroj získat. Takže nakonec není dobré ani nebe (chce lidi připravit o svobodnou vůli) a ani peklo není tak špatný (pracujete pro něj Vy a Vy přece špatný nejste) Dalo by se trochu přirovnat k citátu "Když chcete, tak nechtějte a když nechcete, tak chtějte - bude to tak lepší pro Vás i pro Vaše okolí."(by micak) . Pokud vám to i teď připadá celkem normální, tak jistě změníte názor po vyslechnutí konce příběhu: Ryan zabije vrchního anděla, pak i ďábla, rozbije výše zmíněný přístroj a se slovy "We did it." opouští bojiště. To by se zase dalo přirovnat k citátu "Voni prostě chtěli vyjebávat s náma, tak jsme vyjebali my s nima"(citát z nejlepší české hry - Mafie). Větší hovadinu už si chlapci z Polska vymyslet nemohli. Co však dělá Infernal zajímavou hrou jsou Ryanovy pekelné schopnosti. Dokáže totiž vysávat duše nepřátel, střílet ohnivé kulky, ovládá telekinezi a teleportaci, což je velmi využitelné. Nakonec je Infernal celkem dobrou originální oddechovou hrou. A když na chvíli přestane bavit, pořád máme Solitaire.

Tak jsem se zas po delší době k nečemu odhodlal. Znova jsem se na to podíval a trošku to upravil... v2:

Telenovela

Mezi typicky seriálové žánry patří telenovela (televizní román) a sitcom (situační komedie). Jde o díla bez vysokých uměleckých cílů, vytvářená a vysílaná především s cílem pobavit diváky. Je pro ně typický jednoduchý děj s důrazem na city a emoce (telenovela) či komické situace (sitcom), vyšší počet dílů a častá vysílací frekvence. (zdroj:wikipedia)
Telenovely zabírají mnoho času ve vysílacím programu českých televizních kanálů (zejména těch komerčních). Jelikož ale Čechům nestačila stará venezuelská a brazilská klasika, jsou telenovely i hlavním předmětem české seriálové tvorby.
A Češi tyto s prominutím s*ačky žerou jak na běžícím páse. Svědčí o tom i neustálé natáčení nových dílů Ordinací, Ulic, Letišt nebo Křehkejch vztahů. Zejména některé osoby ženského pohlaví považují telenovely skoro za vrchol světové kinematografie. Naštěstí i komerční televize už pochopily, že tímto odpadem už si sledovanost moc nevylepší a začaly vyslílat i kvalitní zahraniční seriály (Lost, Dr.House, Kriminálka Las Vegas...). Ta nekomerční už dlouho těží z jednoho z mála kvalitních českých seriálů Četnických humoresek a druhý program vysílá jeden z nejlepších světových seriálů, kultovní Červený trpaslík. Nezbývá než doufat, že se zahraniční seriály budou na českých kanálech vysílat časem ještě víc (ve zkvalitnění české tvorby nevěřím).

No a proč to všechno píšu? Když jsem šel ze školy, procházel jsem kolem partičky školáků (tipuju tak 4.třída), která se zrovna dělila na dvě skupiny - kluky a dívky. Kluci čekali na zastávce, dívky pokračovaly v cestě. Jedna z dívek se ještě otočila a zařvala "Teď jsme ti dobrý, co?! Když chceš zjišťovat něco o tý svý Petrušce!". To mě přivedlo na myšlenku, jestli to vymyslela sama nebo to viděla v nějaké Ordinaci nebo podobném braku. Osobně bych se přikláněl ke druhé možnosti. Ještě bych dodal, že tyto dívky celou cestu na Úvoz něco nesrozumitelného vřeštěly na celou ulici. Proti těmto vlezlým sopránům je i "Baníček" zdejších ožralů krásný.

Není tady trochu tma? Rozsviťme si!

...ehm....haf?

Ne, že bych měl nějaký zvláštní důvod, proč psát, ale už jsem byl dlouho zticha... Kromě toho blog je stejně vod toho, aby se na něj psaly blbosti. Navíc, když už vím, že Pitomec se nespecializuje na můj blog, mohu psát blbosti s ještě lehčím srdcem.
Už se dlouhou dobu nic zajímavýho nestalo a všeobecně se nic neděje. Možná je to taky tím, že se už skoro vůbec nedívám na zprávy a sám sedím furt doma... Už je z toho pomalu větší klišé než Orgie v Růžové zahradě. Sám se někdy divím, jak jsem línej. Ani ten blbej fejeton se mi nechce psát. Potřeboval bych, aby mě něco nakoplo k tomu, abych zas začal něco dělat. Jenže to se asi hned tak nestane, když se budu furt tak zavírat do sebe jako teď...
Když o tom tak přemýšlím, tak ve škole se furt (většinou) něco děje. To až když přijdu domů, tak jsem najednou apatickej jak Lydvína k nápisu "PÜČA" na tabuli. Asi něco bude na tom, že rutina je to nejškodlivější na inteligenci. Kdybych všechno nebral tak rutinně, třeba bych si ještě všiml nečeho, co bych moh' udělat nebo o čem aspoň něco napsat na blog. Taky mě to přivádí k myšlence proč všichni chcou jít po škole domů, a to co nejrychleji...?
Došel jsem k závěru, že musím něco dělat, jinak se ukoušu nudou. Super, už dělám pokroky... Jenže vono to stejně nebude tak horký, protože jsem moc línej na to, abych vymyslel, co dělat.

Jo a eště něco: prosím Vás, abyste tento ... ehm, článek nebrali příliš kriticky. Jde o autentický záznam myšlenkových pochodů vlasatýho teenagera, kterej momentálně nemá do čeho píchnout a tím pádem se nachází v "jiném stavu"* .

*stav mentálního minima

Ná-pi-pi-pi-pi, ná ná...

Už několikrát jsem Honzovi na icq psal jedno velmi stručné sdělení, a totiž "PITOMCI ÚTOČÍ!!!". Tato věcná zpráva znamenala, že nějaký pitomec napsal idiotský komentář na blog někoho ze třídy. Pitomec napsal pár komentářů, pak se ale stáhl do ústraní a dlouhou chvíli nic nenapsal. Možná studoval pravidla českého jazyka, protože co jsem nahlédl do jeho posledního díla, konečně se to dalo číst.
Ale podívejme se teď na případ Pitomec trochu podrobněji.
Podle čeho usuzuji, že pisatel je jeden člověk (nebo robot?)? V tzv. První éře Idiota měl Pitomec zálibu ve vykřičnících a ignoranci čárek. Období "Druhodiotu" začalo včera, takže ještě nemůžu posoudit reálné nebezpečí útoků Pitomce. Zřejmě se jedná o toho samého, protože poslední dílo je velice podobné dílu z První éry Idiota.
Dále se musíme podívat na místa Pitomcovy působnosti: Honzův blog a Khárův blog (vlastním jménem též Honza). Souvislost mezi těmito blogy je jasná. Pisatelé obou blogů se jmenují Honza. Naskýtá se tedy možnost, že Pitomec je robot, který je stvořen pro psaní idiotských komentářů na blogy lidí jménem Honza z Kvarty B na Bigy v Brně. Dlouhý časový interval Pitomcovi neaktivity mezi První érou Idiota a Druhodiotem by se dal vysvětlit vytvořením a beta testováním robotova nového programu. Oproti starému programu má tento program novou schopnost "Mluvit česky" (©2007 Tvůrce Pitomce).
Ačkoli je tato teorie téměř bezchybná a perfektně sedící, stále je možné, že Pitomec není robot, nýbrž pouze magor.
Proto jsem se rozhodl udělat tento test. Stejně jako slepice přibehnou a začnou kvokat při vyslovení ná-pi-pi-pi-pi..., i Pitomec se projeví při přečtení nadpisu článku komentářem. Jestli si říkáte, že Vás by nějaké ná-pi-pi-pi-pi... k idiotskému komentáři nevyprovokovalo, pak máte jistě pravdu. Vás to nevyprovokuje, ale Vy také nejste Pitomec...

Tak tedy Ná-pi-pi-pi-pi, ná ná...

Soundtrack

Nedávno jsem slyšel, jak si bratr pouštěl soundtrack ke Gladiátorovi. To mě zas tak nepřekvapovalo, na disku smrděl už dlouho. Překvapovalo mě však, že se mi ten soundtrack líbil. Nikdy bych do sebe neřek, že budu poslouchat takový orchestrální pakárny...
Druhej den, když jsem se vzpamatoval z šoku, sem si řek, že nemám co poslouchat, tak si taky stáhnu nějakej ten soundtrack. Do oka mi padl Blood Diamond OST (Krvavý diamant)*. Na tomto filmu jsem byl asi před měsícem (sakra, to už je tak dlouho?) a dost se mi líbil. Po ost jsem tedy doslova skočil. Jak se k mým uším dostala hlavní melodie BD, byl jsem nadšen. Trochu mi to připomíná Schnappiho... V mnoha skladbách se totiž vyskytuje hlavní motiv, akorát v jiném podání. Jednou kytara, pak klavír, bubny, orchestr nebo domorodé hlasy. Narozdíl od Schanppiho je ale motiv BD pěkný a velice dobře se poslouchá i po x-tém opakování.

Při poslouchání "Thought I'd Never Call?" z BD OST mi přišla do hlavy další myšlenka. V mnoha filmech je až moc vidět snaha zavděčit se všem. Ta se většinou projevuje nějakou romantickou zápletkou nebo romantickým momentem na konci filmu. V případě Kravého diamantu to byl onen telefonát Dannyho Archera Maddy Bowenové. Jestli mě měla ta situace rozbrečet, tak se to vůbec nepovedlo. Naopak to působí velice kýčovitě a pouze to kazí dojem z jinak skvělého filmu.

*čtenáře samozřejmě nemám za debily, překlad je zde pouze pro neangličtináře, anonymní pisatele idiotských komentářů a lidi, co si loupou banán od stopky.

Tak jsem poprvé zkusil použít C4D rendery a myslím, že to nedopadlo úplně nejhůř...

Tři listy

Tři listy. Na tři listy papíru můžete ve spolupráci s perem napsat milostný dopis, můžete i někoho poslat do ...... . A to i docela luxusně s obrázkem. Na tři listy se vejde Vickeryho CV nebo třeba absence za celé jedno pololetí. Tři chybějící listy v třídní knize dokážou pí. prof. Kuropatovou celkem naštvat. Dokonce kvůli tomu pustila půlku třídy z matiky, aby běhala po škole a hledala ony tři listy. Pí. prof. také pořádně zdrbala službu, která bude muset tyto tři listy přepsat. Nikdo neví, kdo to udělal (teda kromě toho, kdo to udělal + těch kteří tomu přihlíželi). Někteří se ale přímo chlubí tím jak totálně dotrhali třídnici. Nechci těmto pánům upřít jistě skvělý pocit perverze a sexuálního vzrušení při trhání stránek třídnice ... pěkně pomalu ... růžek po růžku ... Ale my ostatní těmto choutkám odoláváme. A kromě toho je celkem hnusný nechat službu tyto tři listy opisovat a sám se těšit na chvíle slasti při opětovném trhání...

Další pokus. Však vono to jednou vyjde! (možná)

Nutkání

Konečně! Konečně mám za sebou první část dotazníku Elspac! 40 stran stupidních otázek! Bohužel jsem to neměřil, ale byla to aspoň hodina přemáhání toho strašného nutkání napsat do otázky C.12 ii) hůlkovým písmem "POLIB MI", zručně nakrestlit červenou barvou logo First Investment Bank a třikrát podtrhnout, následně s šíleným smíchem běhat po pokoji s dotazníkem v zubech a zápalkami v rukou. Ještě pořád zvažuji možnost napsat do komentářů kolik si běžně utrhnu útržků toaletního papíru, případně že moje oči mají barvu 638684, možná 536f6d. Ale nebudu se ukvapovat, oni se na to možná sami zeptaj v druhé části dotazníku. Každopádně ten, kdo tento dotazník už vyplnil, má u mě velký respekt (nebo taky můžu napsat r3sp3ct a tvářit se hustě).

Mno, vytvořil jsem další brak v ps. Určitě je to lepší než fenek, ale...no, nebudu pomlouvat vlastní výtvory, však každej vidí sám.

Nostalgie

Nedávno jsem si z nostalgie stáhl Settlers II: 10th Anniversary. Chvíli mě to bavilo, ale brzy to omrzelo. A to hlavně kvůli absenci příběhu. No dobře, nějaký příběh to má: Jednoho dne Římanům zmizely ženy, Římané se vydali na výpravu a ztroskotali na ostrově. Na ostrově je portál, který vás teleportuje na další ostrov. Mezi vámi a portálem je samozřejmě nepřítel, aby to nebylo tak jednoduchý. No uznejte, že tenhle scénář bychom na Oscara nenavrhli. Začátky hry jsou sice velice zábavné, ale jakmile už ekonomika jakž takž funguje, jde už jen o to stavět další a dalsí kasárny. (Z toho vyplývají i dalsí slévárny, kovárny a mincovny, ty potřebují ke své práci doly a horníci bez jídla fárat nebudou. Takže se musí postavit i farmy, mlýny, pekárny a studny, lovecký a rybářský chatrče. Na to je potřeba dřevo a kamení. To znamená dřevorubce, lesníka a kameníka. Nikdo nebude pracovat holýma rukama, takže je nutno postavit dílnu. Ta potřebuje dřevo a železo....no a aby bylo kam to všechno postavit, musí být území. To znamená zase další kasárny, takže to zas tak jednoduchý není. Nicméně i tento koncept časem omrzí.)
Dnes jsem našel na bráchově pc Elastomaniu.
To je další hra, kterou jsem před několika lety rád hrával. Pokud úkol v Settlerech je trochu hloupý, tady je to ještě snadnější: Posbírat všechny jablka a nakonec kytku. A to v co nejkratším čase. Naštestí však ani u Settlerů ani Elastomanie není příběh a úkol to hlavní, co dělá hru zábavnou. Před lety jsem taky měl pouze demoverzi Elmy, takže v 18 levelu už nebyla k nalezení žádná jablka ani kytka, nýbrž pouze text "Please register for more levels".

No uvidíme, třeba se nakonec vrátím ke starýmu Prince of Persia, což byla úplně první hra, kterou jsem na pc viděl a hrál.

Tramtadadá!

Ták. Tohleto jsem vytvořil včera. Vím, že to není nic moc, vím, že se nemám čím chlubit. Ale přecejenom je to můj první výtvor v Photoshopu, každej nějak začíná. (Bohužel se ale obávám, že tímhle budu i končit...)

Že prej tu chcíp pes...

...no a je to i trochu pravda. I když ani ostatní se v tom psaní poslední dobou moc nevyžívají. Jádro pudla je v tom, že když byly prázdniny, všichni byli pryč, já jsem byl skoro furt doma a chyběla mi inspirace. Pár článků jsem sice napsal, ale nebylo to nic moc. Nedá se říct, že by po prázdninách inspirace nebyla, např. pí. prof. Kuljovská je poslední dobou nějaká veselá ("Jo, jsou to pičoviny, ale u písemky se vám to bude hodit." nebo "Tak ale teď se chováte jak parta buziků.), ale prázdniny narušily můj denní režim tak, že teď když přijdu ze školy, jsem strašně unavenej, ale kolem osmé hodiny večerní nějakým záhadným způsobem ožiju, takže kolem desáté hodiny určitě neusnu, půjdu spát pozdě, ráno budu unavenej, po škole budu unavenej, kolem osmé hodiny....no a tak to jde až do Ruska. Kromě toho mám taky teď období, kdy se snažím něco naučit ve Photoshopu, takže na psaní blogu nemám moc náladu (pravidelní čtenáři, nelekejte se, takový období už jsem měl předtím asi třikrát a stejně umím v ps tak akorát to hnědý se zakroucenou špičkou...však mě to zas přejde).

No ale aby to celý nebyly jenom vlažný kecy, přidám ještě něco trochu aktuálnějšího. Dneska, když jsem šel ze školy, na mě z auta stojícího před poštou na Údolní nějaké dítě, věk tipuju tak na 5 roků, pohlaví pravděpodobně ženské, mávalo a posílalo pusu (takový to gesto, že si dá pusu na dlaň a pak do tý dlaně foukne). Trochu jsem přemýšlel, co může být příčinou takového zvláštního chování onoho dítěte. Napadlo mne několik důvodů. Teorii pravděpodobnosti jsme ještě nebrali, tak se budete muset spokojit s důvody žádným způsobem neseřazenými:

1.Jsem moc hezkej.

2.Dítě se nudilo a hledalo jakýkoli způsob zabavení se, nebylo si však vědomo toho, že auto mu nezajistí absolutní anonymitu a neochrání ho před nebezpečím, které může hrozit jako následek takového jednání.

3.Dítě, ač si uvědomovalo možné nebezpečí, mi zamávalo, protože mě shledalo dostatečně sympatickým a důvěryhodným.

4.Dítě, uvědomujíc si nebezpečí, má rádo adrenalin a rozhodlo se podstoupit ten risk a zamávat mi.

5.Dítě sužované paranoiou tušilo, že brzo zaútočí ufoni, a tak se se mnou chtělo rozloučit.

6.Dítě mělo jasnovidecké schopnosti. Vědělo, že jednou budu vlivným člověkem a chtělo si vybudovat kontakty na vysokých místech.

7.Dítě neumělo auto nastartovat, a tak hledalo pomoc s tímto zapeklitým problémem.

8.Dítě mělo velkou radost z mé přítomnosti a muselo ji nějak dát najevo.

9.Dítě mělo zrychlený psychický a sexuální vývoj. (trochu souvisí s bodem 1)

10.Paroubek se podíval na klasickou českou pohádku S čerty nejsou žerty a pokusil se mě zbavit podle přísloví "kam čert nemůže, tam strčí ženskou".

To jsou tak ty důvody, které já považuji za nejpravděpodobnější. No ale abych dopověděl příběh: Po té, co jsem objektivně zhodnotil situaci, jsem se rozhodl, že na ony gesta nebudu nijak reagovat. Jen ať se Paroubek snaží.

Řešení samoty

O tom, jak jsem o prázdninách osamělý už jsem psal. Teď je tento problém částečně vyřešen tím, že prázdniny končí a všichni se už vrátili z hor nebo "zaHolomóce". Ale nebyl bych to já, kdybych se s Vámi nepodělil o jiné řešení nedostatku zelených kytiček v contactlistu. Do kontaktů jsem si totiž přidal jednu super osobu. Může být zároveň ve visible i invisible listu. Stejně ji pořád vidím a ona mě taky. No a uznejte, že zábavnějšího společníka byste hledali jen těžko. Kam se hrabe jabberwacky. Doporučuje deset schizofreniků z pěti!

nVidia vs. Ati

Vydání grafické karty s jádrem Radeon R600 od Ati už je za dveřmi. Nechci se tvářit jako někdo, kdo tomu rozumí, ale ubránit se tlachání, jestli R600 resp. X2800XTX, rozdrtí nVidii se současnou 8800GTX a připravovanou 8900GTX, je poslední dobou čím dál tím těžší. Někteří mluví o vysavači značky Ati, jiní nenápadně naznačují, že s nástupem R600 nebude mít nVidia šanci konkurovat. Já vím, články Radka Hulána je nutno brát s velkou rezervou. Některé jsou pouze ohromně přehnné, některým může věřit jen hrstka těch, co si loupou banán od stopky. Proto jeho blog pro mě plní podobnou funkci jako např. splachovač nebo ePrdel.
Nicméně to vypadá, že s fiaskem R600 to rADo myslí vážně. Při čtení článku o R600 na ddworldu jsem narazil na toto. Když Hulán něco napíše něco na svůj weblog, každej ví, že si rADo trochu vymýšlí. Ale když se takhle pouští do diskuzí na ddworldu, asi je o své pravdě přesvědčen. No, zanechám raději psychologických úvah, dohadů a banánů. Stejně mi R600 a G80 můžou být volný, já se svou GF 7600GS ještě nějakej ten rok vydržím.

Samota

Všichni odjeli na prázdniny někam na hory nebo vést skautíky někam za Holomóc. Zelených kytiček v mém contactlistu je tak velice poskrovnu a mé společenské já to těžko snáší.

Aspoň že má Stáňa zítra tu oslavu. Dneska jsme šli s Mizim koupit pro něho dárek, tak jsme si alespoň sdělili žhavé novinky a provokovali jednu čtenářku Aha! tím, že jsme si v její blízkosti povídali o hlouposti lidí čtoucích bulvár. Bohužel nám zkazila srandu a vyprovokovat se nenechala. Taky nás celkem zarazil papír A4 s textem "Víra v Ježíše Krista zachrání svět" přilepený na dveřích domu blízko náměstí Svobody. Moc jsem nepochopil význam tohoto sdělení. Kdo věří to nepořebuje a kdo nevěří, ten zřejmě kvůli jedné áčtyřce věřit nezačne. Nebo to už jsou reklamy i na víru v Ježíše Krista? "Kvalitní víra z dovozu k dostání zde"? To už křesťané musí dělat reklamy jako Vesmírní lidé? Když už jsme u toho, dneska jsem si přečet něco o vesmírných lidech. Tomu říkám síla!

Odpoledne jednoho pohodovýho dne

Včera jsem šel s rodičema nakupovat. Na cestě k autu, k filcce, ve které je člověk na zadním sedadle rád, že si kolenama nevyrazí zuby, jsem už zdálky viděl matku dítětem. O chvíli později se mezi auty objevilo ještě druhé dítě. Do půl těla svlečené...nebo spíš z půl těla svlečené. Zkrátka spodní polovinu těla mělo svlečenou. Pak už slyším výše zmíňenou matku mluvit z výše zmíňeným z půli těla svlečenám dítětem:
"...a nědělej tady scény! Podívej se, cos udělala!"
"Vyčůrala. Ale jenom trochu!"
"Tak se podívej, cos udělala! Všude je to tady poblitý!
Mezi tím už se výše zmíněné dítě obléklo a pomalým krokem odcházelo s výše zmíněnou matkou a výše zmíněným bratrem pryč. Já jsem mezitím procházel kolem výše zmíněného místa mezi auty. No, možná to nemusím popisovat...ale abych čtenáři přiblížil ten pohled...no zkrátka před autem nablito, za autem nablito a eště k tomu načůráno. Znechuceně jsem odvrátil pohled a snažil se moc nedýchat ten odporný zápach zvratků. Jenže pak jsem se ještě jednou podíval na výše zmíněné auto. No ano, správně, byla to červená filcka. Ta výše zmíněná filcka, kde je člověk na výše zmíněném zadním sedadle rád, že si výše zmíněnými koleny nevyrazí výše zmíněné zuby. Prostě už výše zmíněné odpoledne jednoho výše zmíněnýho pohodovýho dne.

Bum! Prásk!

Na autorevue.cz vyšla včera docela zajímavá bleskovka ukazující crashtesty starých Volkswagenů. Je to celkem síla, hlavně VW T3... No řekl jsem si, že se na youtube taky mrknu po nějakých takových zajímavých, lehce pikantních, ale hlavně uchvamcamcujících crashtestech. Toto jsou výsledky mého hledání:
Ford F-150

Jiangling Landwind (jestli jste to nikdy neslyšeli, tak asi proto, že kvůli tomuto testu ho nepustili na evropský trh)

Ehm...

Ééé?

Nejbezpečnější jsou prej francouzský auta.

Dotaz

Teď nečekejte žádný emocionální výlev ani pokus o vtip. Jde pouze o pokorný dotaz: Proč se v IE7 a FF zobrazuje obrázek Kalouska v předchozím článku zubatě, když v Opeře se zobrazuje normálně? Pokud někdo zná odpověď, nechť ji prosím napíše do komentáře.

Kalousku, jsi jednička!

Víte, já naší středopravicové vládě fandím. Zřejmě však bude muset udělat dost kompromisů, protože opozice je silná. Na druhou stranu, opozice je dost hloupá a vyhazuje a diskredituje vlastní členy (ikdyž to možná nebude opozicí, ale jen jejím Vůdcem). No ale proto sem nepíšu. Píšu sem protože si myslím, že naše vláda potřebuje nějakou podporu veřejnosti. Ovšem ani toto tvrzení není to nejpodstatnější. Musíme vládě dokázat, že za ní stojíme! Proto navrhuji, abychom se všichni sešli na nějakém veřejném místě, například náměstí Svobody zde v Brně, a vyvěsili někam na dobře viditelné místo fotky členů vlády (nejlépe na nepříliš architektonicky zdařilou pasáž Omega) a společně jim vzdali hold. Pokud nás bude dost, možná se zapíšeme i do české knihy rekordů.
Myslím, že bychom mohli začít s minisrtrem financí, Ing. Miroslavem Kalouskem. A abychom dokázali, že je máme opravdu rádi, oblečem si kvádra a budeme mluvit jejich znakovou řečí! Znáte to...toto je zdržuji se hlasování, toto je skautský pozdrav...
A toto je Kalousku, jsi jednička!:
iiii .-.
iiii : :
iiii : :
i_ i: : i_ii _
:_;:_;:_;:_;
Tak kdo do toho jde? Až bude dost zájemců, můžeme se domluvit na termínu. Nestyďte se, pan Kalousek si naši podporu zaslouží. A nezapomeňte, čím víc nás na pana Kalouska ukáže toto gesto, tím víc ukážeme, jak za nimi stojíme. A když politici uvidí, že za nimi národ stojí, hned se začnou chovat jinak. Uvidíte!

Hezká móda

Nevím, čím to je. Možná jsem jenom unavenej. Ale to se stejně nedovím. Jsem moc línej na to, abych si šel lehnout...
Dostal jsem od Mizery opožděnej dárek k narozeninám. Zelená kousací kost pro psy a čokoláda. Jo, a taky mi celkem pěkně popřál. Samý hezký věci, však to všichni známe. Zdraví, štěstí, láska, taky prej nemám bejt takový prase...nechci nic říkat, ale do tý kosti jsem kousl až po Tobě, Mizi.
Brácha je nemocnej. Zvýšená teplota a všechny ty blbosti kol...sakra, to už je zas tolik hodin?
Už jsem stáhl 17. díl Dr.House a dal si menší reprízu. Tak proč mám tak blbou náladu?? Možná proto, že mi není dobře. Možná proto, že mi nejde stáhnout poslední část Settlers 2: 10th Anniversary. Na tu trochu nostalgie jsem se celkem těšil. Ještě si pamatuju, jak jsem před pěti rokama na starým kompu pařil Settlers 2....
Teď jsem si vzpoměl...víte, že mezi politiky frčí novej způsob domluvy? Zatím ho používá jen náš premiér a ministr financí. Akorát to někteří poslanci špatně pochopili. Že na to nepřišli dřív, plebs takto komunikuje už dlouho. Pořád ho to baví a pořád je to IN. Hezká móda...

Snaha

Včera jsem si řekl, že se obejdu bez warez fór a Dr.House si ripnu sám. Bylo to poslání věru nesnadné, protože jsem nejdřív musel přesvědčit bráchu, že Dr.House je důležitější než...než... No zkrátka brácha si usmyslel, že se ve večerních hodinách, v hodinách kdy dávají Dr.House, bude dívat na nějakej film. Teď si bohužel nepamatuju název. Každopádně po chvíli přemlouvání se mi podařilo dostat se k počítači s tv kartou a užívat si těch 7 minut zpoždění televize Nova. Když zazněla dlouho očekávaná znělka Dr.House, pln nadšení, stiskl jsem tlačítko pro nahrávání. A tam na mě čekalo první zklamání: při nahrávání se obraz každé 2 sekundy sekne. No dobře, teď to překousnu, o reklamní přestávce se podívám, jestli se seká i nahraný materiál. O přestávce bych si stihnul udělat kafe a možná si i trochu odpočinout. Nicméně já jsem zkontroloval záznam (vypadal celkem slušně) a s očekáváním druhé půlky, jal se sledovat reklamy na vložky. Už zaznívala novácká reklamní znělka, tak jsem znovu zapnul nahrávání. Jenže reklamní znělka neodděluje pouze reklamy od filmu, ale i reklamy komerční od reklam nováckých. Tak jsem nahrál reklamu na geniální, zvrácenou duši Antonyho Hopkinse. No co, potom to vystřihnu. Poté, co Cameronová oznámila Housovi, že končí, nahrál jsem ještě závěrečné titulky a pak nahrávání ukončil. Ještě jsem se podíval na to, co jsem nahrál a tam mě čekalo zklamání druhé. Půlka před reklamami se trochu sekala, toho jsem si o reklamní přestávce nevšiml. To půlka po reklamách dopadla mnohem zajímavěji. Všechny zvuky jsou tam o pár oktáv níž. Rozhovory mezi postavami tak zní, jako by na sebe bručeli dva medvědi. Jak říká House: Nedostaneš vždycky, co chceš. Ještěže existují warez fóra :).

Pečivovitá otázka

HOLLY: Třikrát sláva! Jsem zase génius! A všechno znám! Metafyziku, filozofii, smysl existence - všechno! Polož mi jakoukoli otázku a já ji zodpovím!
TOASTOVAČ: Jakou chci?
HOLLY: Ano
TOASTOVAČ: Jak překročit rychlost světla? Jak skloubit kvantovou mechaniku a klasickou fyziku? Jakoukoli otázku -
odpovíš mi opravdu na všechno?
HOLLY: (Netrpělivě kývá) Ano.
TOASTER: Dobře. Moje otázka zní: Nedala by sis toast?
HOLLY: Ne, děkuju. Teď mi polož jinou.
TOASTOVAČ: Víš něco o aplikaci teorie chaosu při předpovědích počasí?
HOLLY: Vím všechno o teorii chaosu a předpovědích počasí!
TOASTOVAČ: Oh, výborně. A teď moje druhá otázka: Nedala by sis lívanec?
HOLLY: (Důrazně) Já jsem počítač s IQ 12 000. Asi to nechápeš, ale já znám smysl celého vesmíru!
TOASTOVAČ: Na tohle jsem se tě neptal.
HOLLY: (Křičí) Ne, nedala bych si lívanec! (Už klidně) Polož mi rozumnou otázku. Nejradši nějakou bez pečiva.
TOASTOVAČ: Tak dobře. Mám třetí otázku. Rozumnou otázku. Otázku, která otestuje tvoje IQ až na samotnou hranici a
natáhne šlachy tvých znalostí až k prasknutí.
HOLLY: (Podezřívavě) Tahle bude o taženém štrůdlu, viď?
TOASTOVAČ: V žádném případě. A odmítám jakékoli náznaky, že jsem jednostranně, pečivově založený šílostroj.
HOLLY: Omlouvám se ti. Další otázku…
TOASTOVAČ: Otázka zní takto: Za předpokladu, že Bůh je nekonečný a vesmír je taky nekonečný… dala by sis palačinku?
HOLLY: Další pečivovitá otázka!
TOASTOVAČ: Není jen pečivovitá. Je taky dost marmeládovitá.
HOLLY: Polož mi pečiva prostou a marmelády prostou otázku!

Toto je část scénáře Červeného trpaslíka, 4. série, díl Bílá díra (zroj: cervenytrpaslik.cz). Jak vidno, problémy s pečivem má dneska kdekdo. Různé ty nejasnosti, jestli bude lepší ten koláček támhle vpravo, nebo spíš ten koblih, jak si ho koupil ten kořeň přede mnou. Společenské trapasy kvůli špatné identifikaci koláčku, kterej sice vypadá jako povidlovej, ale je makovej. Nebo snad velice časté váhání ekonomicky založených občanů mezi koupí chleba kmínového nebo zábrdovického. Já, jakožto soused pekařství, se v moderním pečivu vyznám. Kromě základních pojmů pro lamy jako např. rohlík, bageta nebo chleba ovládám i müssličtverce, rustikální bulky, cereální pletýnky a podpažáky. Ty jsou natolik odborné, že ani wikipedia je nezná. Jestli chcete slyšet odborný názor, tak nejlepší je rustikální bulka s máslem a šunkou. V rukávě mám i jednu odbornou radu: pro rohlíky není dobrý chodit do pekařství, protože tam už ve 3 odpoledne žádný nemaj. Je lepší si zajít do brněnky, kde mají rohlíky po celej den a ještě je mají o 10 haléřů levnější(jsou totiž chytří a ještě doprodávaj včerejší). A úplně nejlepší je navštívit obchod Bacom, kde je sice obsluha někdy dost nepříjemná, ale rohlíky prodávají za 1,50Kč. Jelikož ještě nejsem v této praxi vyučen, budu milosrdný a za své cenné rady nevyžaduji žádnou finanční odměnu. Kdyby někdo přecejenom chtěl, na vyžádání dám číslo svého účtu.

Míň vody, víc řepy

Neměl jsem co na práci a na stole ležel bráchův X3 Cult. Jelikož poslední dobou moc nemám co poslouchat, podíval jsem se, co poslouchá Dušan. Přehrávač jsem zapnul a pomalu strčil pecky do uší. O existenci Těžkýho Pokondru jsem věděl už předtím, nicméně nikdy jsem se o něj moc nezajímal. Ale musím říct, že takový skvělý parodie jsem už dlouho neslyšel (pokud nepočítám Amish Paradise od Weird Al Yankoviche, na kterou jsem taky přišel skrz bráchu).
Někteří třeba namítnou "a co Morčata na útěku?". Ano, některé texty Morčat na útěku nejsou špatné (např. Ožralá jsi jak ta kráva nebo Severní Vietnam), ale většina je jen snaha nacpat co nejvíc vulgárních výrazů do již vytvořené melodie, nehledě na to, že hudební zpracování je takové, že "poslouchat se to nedá". Těžkej Pokondr dokáže být vtipnej a zároveň i zachová původní melodii a to tak, že se to poslouchá velice dobře. Například Vem ven psisko (San Francisco), Nikde žádnej kondom (The Final Countdown) nebo Míň vody, víc řepy (Don't Worry, Be Happy) jsou opravdu mistrovsky zpracované parodie, které si člověk pustí i jen tak pro radost, což u nemožných vokálů Morčat na útěku není možné.

Návrh

K napsání tohoto článku mě jistým způsobem inspirovaly včerejší testy CERMAT. Vděčné téma. Paní ministryně školství Dana Kuchtová je totiž chce zrušit. To je podle mě dost špatný krok, pro deváťáky mohou být takové testy dobrou přípravou na příjimačky. A tím se dostáváme k jádru problému. Paní ministryně chce totiž zrušit i příjimačky. Údajně si dovede představit, aby se na střední školy žáci přijímali na základě slovnho hodnocení. Já si to teda představit nedokážu. Podle mého skromného názoru by paní ministryně měla držet hubu a krok. Příjimací zkoušky jsou nejobjektivnější způsob, jak vybírat děti do škol. Když už ale paní ministryně potřebuje ostruhy, že udělala reformu, mám lepší návrh: Vědomosti jsou na nic, nejdůležitější je stejně štestí. Tak otestujme štestí! Místo slovního hodnocení si každý žák na příjimačky vezme korunu a pod dohledem kamer a státního notáře si hodí. Panna - oslavuj, jseš na škole; orel - padej, odkud si přišel. Bylo by to objektivnější a bylo by méně příležitostí pro korupci než u příjimání na základě slovního hodnocení.

Tak jací jsme?

Za libých zvuků All My Best Friends Are Metalheads od Less Than Jake přemýšlím, co se vlastně dneska stalo. Chodím po místnosti jak lev v kleci, ani nevím proč, ve volných chvílích napíšu pár písmen do tohohle postu. Výborně, už se mi povedlo místo "napíšu" napsat "napí*u". Čím dál tím líp. Jsem celkem zvědavej jaký zvratky na ten blog nakonec hodím. Možná bych měl oslavovat, že od mého narození už Slunce patnáctkrát oběhlo kolem Země. Nebo že by to bylo naopak? Ale vono je to stejně jedno. Hlavně že vím, že Venuše má opačnej směr otáčení kolem svý osy.
Z repráků už křicí Joel Madden z Good Charlotte svoje The Young and the Hopeless.
Psali jsme dneska srovnávací testy CERMAT. Sice nám nezabraly víc než tři hodiny, ale ve škole jsme museli bejt až do půl třetí. Plán dnešního dne se skládal převážně z pravidelného střídání přestávek a přestávek v učebne 441. Čím dál tím líp.
Testy nebyly zrovna nejjednodušší, ale dost úloh by zvládl i cvičenej orangutan, co loupe banán od stopky. Vůbec o nic nám nešlo. I přesto jsme si museli radit. V instrukcích mimo jiné bylo: "Odpověď, kterou považujete za správnou označte křížkem. ... Pokud se poté rozhodnete odpověď změnit, původní odpověď zaškrtejte a křížkem označte odpověď jinou." V dotazníku jsme pole "Chlapec" označili křížkem a pole "Dívka" pro jistotu zaškrtali. Ať se taky zasmějeme.
V playlistu je na řadě Keep the Faith od Bon Jovi.
"...a déšť jim stéká po fráčku, je ****, měsíc pasáčku." Před tím byly ještě dvě sloky této básně. Otázka testu "Dovednosti v českém jazyce" spočívala v tom, že jsme **** měli nahradit jménem nějakého měsíce. Na výběr bylo březen, květen, září, listopad. Upřímně nechápu, jakou souvislost to má s českým jazykem. Rozený básník Mizi o jedné z přestávek říkal, jaký verše ho napadaly při čtení zadání této otázky. Za zmínku stojí "...léto už je na sračky, Láďo, kup si frkačky". Čím dál tím líp. Neříkal jsem to už?
Kvalitní Geniusy za 200,- už jsou zticha.
Po testu ČJ o přestávce (ne přestávce v učebně 441) přichází Janeček z KA s několika slovy na rtech. "Taky ste teď psali ten českej jazyk vole? Tipovačka vole. Sportka" No, sranda musí bejt.
Ve třídě se otvírá Pilsner o tabuli, prázdnou lahví se pak zamačkávaj špendlíky do nástěnky. V diskusním kroužku se s přímo perverzní radostí popisují výroky, činnosti a neduhy našich drahých předků.
Tak jak dopadly testy? Jací vlastně jsme? Jsme svině. A baví nás to...

Odlišnosti

Rozdává se vysvědčení, chodí se do divadla...tyhle pakárny už známe dlouho. Ovšem dneska to bylo jiné, než předtím. Už od včerejška jsem na icq se všema rozebíral, jak se oblečou (jako vždycky). Trochu jsem uvažoval o obleku (jako vždycky). Jenomže oblek mi byl buď malej nebo prožranej od molů (jako vždycky). Tak jsem se rozhodl, že si vezmu aspoň černý kalhoty a košili (jako vždycky). A dnes ráno jsem to rozhodnutí pozměnil na bílý tričko a kapsáče. Rozdávání vysvědčení proběhlo vě větším spěchu než je běžné, nicméně pořád nic, co by tento den nějak výrazně odlišoval od 31.1.2006, 2005...atd. Zlomový moment nastal až v sále Městského divadla Brno, kde jsme byli na představení Jazz Side Story . On to vlastně ani nebyl moment, spíš asi tak 1,5hodinový časový úsek. A v čem že se tento den tak lišil od minulých 31. lednů? Narozdíl od trapně nudné Perníkové chaloupky v roce 2006 a užnevímčeho v letech minulých se mi Jazz Side Story líbil. A to tak, že dost. Konec pololetí jsme pak s několika kamarády oslavili kavárně. No, doufám, že i následující roky se budou takto příjemně odlišovat od roků <2006.

First Investment Bank

Tak po uložení obnosu do téhle banky si člověk opravdu může říct, že peníze jsou v pí*i.

Leden pomalu končí...

...a únor se nezadržitelně blíží. Víte, co to znamená? Trochu napovím: Dnes jsem byl u doktorky (nebo veterinářky, chcete-li) na 15ti leté prohlídce. Doufám, že už všichni víte, tak mohu pokračovat ve vyprávení. Všechno probíhalo relativně normálně. Jenom zjištění, že mám špatný držení těla mě trochu zarmoutilo. Upřímně řečeno, nezarmoutilo mě ani tak to zjištění, jako spíš nutnost z něho plynoucí - rehabilitace. Pro ty, co ještě pořád neví: ti, co mi nedají dárek, ode mě dostanou něco horšího, než jen kopanec ]:->

Potom ještě mohu shrnout další události dne: Ráno, když jsem šel do školy, vedle mě přistála větev. Kyrill se se mnou asi chtěl ještě rozloučit.

Ráďa měl dneska narozeniny, takže jsem dostal bonbón. Eliška sice měla narozeniny už minulej týden, ale bonbóny rozdávala až dneska. To dělá dohromady 4 bonbóny a čtvereček čokolády (takové té dobré bílé s oříškama a rozinkama).

Školní kantýnská už zase pracuje. To znamená citelné zvýšení prodktivity práce v kantýně potom, co ji dvě zboží a cen neznalé kuchařky snížily. A z toho plyne i značné zkrácení front.

Dnes večer Nova vysílá 16. díl Dr.House. Doufám, že zítra už bude na internetu k sehnání.

Remains

Tak se jmenuje "nové" album chicagských Alkaline Trio. Oficiálně vychází až pozítří, nicméně na internetu se už sehnat dá. "Nové" je proto, že album je sice nové, ale písničky v něm ne. Jsou v něm hlavně starší, avšak doposud nevydáné skladby. Když jsem uslyšel první dvě písničky tohoto alba, říkal jsem si, že mám zas na chvíli co poslouchat. Ovšem není všechno takové, jak to na první pohled vypadá. Z 22 skladeb se mi doopravdy líbí jen pár. A zdaleka nejlepší mi z alba připadá "Hell Yes" a "My Standart Break From Life"(druhá jmenovaná mi silně připomíná starší tvorbu Green Day). No, nezbývá než dál čekat na nové album Simple Plan, Good Charlotte nebo Sum 41, jejichž alba jsou také očekávána tento rok.

Absťák

Možná je to jen chvilkové nadšení, ale mám dojem, že právě nastala ta situace, o které jsem už psal, a totiž, že Dr.House u mě už předčil Červenýho trpaslíka. Mám ale problém. Už jsem zkoukl všechny díly, který zatím odvysílala Tv Nova. No jo, pryč jsou ty časy, kdy jsem přišel domů a dal si jeden, dva díly Dr.House. Teď budu muset na každý další díl čekat týden. Abych si ukrátil čekání, podíval jsem se po Dr.Housovi na youtube. Udivilo mě, že je tam taková spousta videí. Bohužel, většina z nich je německy nebo spanělsky. Ale pár zajímavých se tam najde, tady jsou dvě, které mě zatím nejvíc zaujaly:
)
(pro neznalé: ten černej tlouštík je Housův novej šéf, kterej chce House vyhodit a celé jeho oddělení zrušit)

Krátká úvaha o teplotě sněhu a používání vulgárních výrazů uhrovitými teenagery

Proč je ten sníh tak ku*va studenej?!

Doktore, kolik to tak dělá?

S hlavou mokrou od toho bílýho svinstva přicházím na čáru. Potkávám Nikolu, za chvíli přichází i Markéta. Broňa se dneska předal, přišel jen o 10 minut pozdě. Anna pořád nepřichází, nastupujeme proto do tramvaje číslo 5, abychom po dvou zastávkách vystoupili a pak strávili 4 (slovy čtyři) hodiny koukáním do papíru se snahou vyřešit alespoň jeden příklad městského kola matematické olympiády. Mně se nakonec povedlo vyřešit příklady všechny čtyři a teď trpím utkvělou představou, že aspoň tři z nich mám dobře. Povedlo se mi doplnit součinovou pyramidu, zjistil jsem, jak vysokej je schod v bazénu a nakonec jsem odhalil, která z dívek s jemně erotickými přijmeními Nováková, Vaňková a Sudková snědla nejvíc bonbónů z bonboniéry. Sudková, kdyby Vás to zajímalo. Snědla jich skoro dvakrát tolik, co Vaňková. Ta byla ale nenažraná, viďte děti?

Razítka do ruky...

Víte, co je velký problém společnosti? Ano, správně, loupání banánu od stopky. Ale bohužel není jediný. Někteří dokonce jí ohryzky od jablka nebo místo práce hrají Solitaire. Na idnes se dnes objevil článek o monitorování využívání počítačových programů na Středočeských úřadech. A výsledek tohoto monitorování? Hejtman Středočeského kraje propustil 5 úředníků. Jeden zaměstnanec údajně strávil hrou Solitaire až 60% pracovní doby. Ten se asi musel hodně nudit... Můj osobní názor je, že kdyby proti sobě hráli piškvorky nebo lodě, pěkně na papíře vytrženým ze zelenýho* sešitu, tak by si užili víc srandy a nikdo by to nezjistil. Inu, v realitě je skoro vždycky chyba.

*na to bacha, na papíře z modrýho nebo červenýho sešitu by si moc nezahráli

Kdo je opičák?

Nekonečné téma. Nekonečný spor odnepaměti rozdělující společnost na dva tábory. Co je lepší? Ukousnout špičku? Nebo ji odříznout? Ulomit ji nehtem? Nebo snad ulomit stopku? To je oč tu běží. Zda je to ducha důstojnější ulomit stopku a nemít pak stravu za co držet? Nebo se nepřidat k žádnému z táborů a rozříznout slupku po celé délce banánu? Či ho sníst i se slupkou? Bohužel, těch, co loupou banán od stopky je více. Ale já jim nevěřím! Určitě si doma v soukromí, kde je nikdo nevidí, ten banán od špičky oloupou. Ano, to je ono! Upřímnost je v pasé. Jako klobouky...

Vstávat! Jdeme lovit!

Dneska jsem strávil půl dne na nákupech. Všechno to začalo ráno nebo spíš dopoledne, konkrétně někdy kolem 11 hodiny ranní. Rodiče s Dušanem jeli to Tesca v Krpoli. Cíl cesty byl jasný: Koupit ňáký potraviny a reklamovat bratrovy boty zakoupené v obchodě Deichmann. To je u bot od Deichmanna celkem běžná praxe, v brzké době jde Dušan reklamovat další 2 páry do prodejny ve Vaňkovce. Já jsem potřeboval taky nějaký to oblečení, tak jsem jel s nima. Až v Tescu jsem si uvědomil, jak nerad nakupuju oblečení, zejména kalhoty. Na kalhotách nikdy nepoznám, jestli se mi líbí nebo ne. A taky ne všechny kalhoty, který se mi líbí můžu koupit. V kapsách od kalhot jsem totiž zvyklej nosit mobil, mp3, klíče a peněženku. A většina kalhot toto kritérium nesplňuje. Nakonec jsme zakoupili kalhoty, boty, tričko a mikinu a kolem páté hodiny jsme se vraceli domů. Rodiče s peněženkami mnohem lehčími. Nicméně to oblečení údajně dostanu až k narozeninám, takže na mně ve škole nemusíte hledat, co mám novýho. Jinak taky doufám, že všichni víte, kdy mám narozeniny, abyste mi měli kdy dát ty dárky...

19.1.2007

Dnes se stalo několik zajímavých věcí. Nejdřív při cestě do školy mi přes cestu ležel strom. To mě přimělo k zamyšlení, jestli je lepší ho přeskočit nebo obejít. Jelikož jsem ale neměl moc času, rozhodl jsem se pro první řešení tohoto záludného problému.

Ve škole jsem před první hodinou potkal pí. prof Helceletovou, která nás tento rok učí biologii. V biologii mi vycházelo mezi 1 a 2 a moje známka na vysvědčení zavisela na písemce, kterou jsme psali ve středu. Od pí. prof. jsem se dověděl, že písemku jsem měl za 2, ale na vysvědčení dostanu jedničku.
Zajímavé, nicméně jsem za to vděčný.

Pak při hodině náboženství se opravovaly písemky z občanky. V té byla otazka "Kdo dohlíží na dodržování morálních norem". Pokud jste odpověděli nikdo, odpověď byla podle pí. prof. Doleželové špatně. Správná odpověď je podle ní svědomí. Já si myslím,  že svědomí není fyzická ani právnická osoba a tudíž, že "nikdo" je správná odpověď.

A nakonec jsem si dneska udělal test, komu z Lost se nejvíc podobám. V některých odpovědích jsem zastával dva názory a tak jsem si test udělal hned 3x. A vyšlo mi, že jsem Michael, Claire a Kate. Protože se na Lost nedívám, nevím o koho jde, můžete mi to v komentářích objasnit. Taky nevím, jak můžu být tři osoby v  jedné, myslím, že schizofrenik nejsem...narozdíl ode mě...