Včera jsem šel s rodičema nakupovat. Na cestě k autu, k filcce, ve které je člověk na zadním sedadle rád, že si kolenama nevyrazí zuby, jsem už zdálky viděl matku dítětem. O chvíli později se mezi auty objevilo ještě druhé dítě. Do půl těla svlečené...nebo spíš z půl těla svlečené. Zkrátka spodní polovinu těla mělo svlečenou. Pak už slyším výše zmíňenou matku mluvit z výše zmíňeným z půli těla svlečenám dítětem:
"...a nědělej tady scény! Podívej se, cos udělala!"
"Vyčůrala. Ale jenom trochu!"
"Tak se podívej, cos udělala! Všude je to tady poblitý!
Mezi tím už se výše zmíněné dítě obléklo a pomalým krokem odcházelo s výše zmíněnou matkou a výše zmíněným bratrem pryč. Já jsem mezitím procházel kolem výše zmíněného místa mezi auty. No, možná to nemusím popisovat...ale abych čtenáři přiblížil ten pohled...no zkrátka před autem nablito, za autem nablito a eště k tomu načůráno. Znechuceně jsem odvrátil pohled a snažil se moc nedýchat ten odporný zápach zvratků. Jenže pak jsem se ještě jednou podíval na výše zmíněné auto. No ano, správně, byla to červená filcka. Ta výše zmíněná filcka, kde je člověk na výše zmíněném zadním sedadle rád, že si výše zmíněnými koleny nevyrazí výše zmíněné zuby. Prostě už výše zmíněné odpoledne jednoho výše zmíněnýho pohodovýho dne.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment