Další kousek z fenkovy dílny.

v2:

Dr.House (2)

21.díl první série "Three Stories" mě moc nenadchl a chvílemi by se dalo říct i nudil. To mělo za následek, že moje nadšení do Dr.House pomalu ochabovalo. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem jeden díl vynechal. A kvůli přetáhnutému limtu přenesených dat díky kterému už 2 týdny vyžívám s 256kbps se mi nechtělo ani si tento vynechaný díl stahovat. V neděli jsem to však napravil a podíval se znova na díly od Three Stories (včetně) dál. Musím říct, že House u mě suverénně obhájil místo nejlepšího amerického seriálu.
Protože 1.díl 2. série na nejmenovaných warez fórech k dispozici se dvěma zvukovými stopami, mohl jsem porovnat český a anglický dabing. Nebylo to jednoduché, některé scény mi přišly lepší česky (např. Co ten váš novej sekretářka, seznamku už zavřeli?), ale někdy český dabing prostě nesedí ke gestikulaci (např. You know why people are nice to other people? Oh, I know this one, because...). Nakonec jsem ale došel k závěru, že anglický je mi sympatičtější. Kvůli již zmíněné gestikulaci a také kvůli skvělému Housovu hlasu, který je sice i v češtině dobrý, ale na hlas Hugha Laurieho to nemá. Jelikož ale anglicky nechytám všechno, tak budu nadále sledovat House česky, resp. udělám kompromis a podívám se nejdřív česky a pak, když už budu vědět o co jde, anglicky.

Trošku z jiného soudku...

Už je skoro tradicí, že když se svůj výtvor podívám druhej den, nelíbí se mi a něco musím upravit:

Čí só hode...

Tady se slaví! Dneska se psala poslední písemka dnešního týdne. Pravda, nedopadla úplně podle mých představ... Nejdřív me paní profesorka naštvala tím, že písemku měla již předtištěnou, takže jsem si nemohl dopřát to zadostiučinění přemluvit ostatní, aby místo skupiny "A" a skupiny "B", napsali skupinu "A" a skupinu "ÉÉÉ". Samotná písemka taky probíhala zajímavě. Paní profesorka mě totiž naučila příliš nad příkladem nepřemýšlet, protože jakmile nad ním začnu přemýšlet, hned to začne ztrácet smysl a do hlavy se mi vtloukají myšlenky říkající "A jak to sakra může takhle fungovat? Dyť to je blbost!". Nostalgicky vzpomínám na hodiny s panem profesorem Hamingerem, kdy to fungovalo naopak. V dnešních hodinách chemie platí heslo, kterým mě krmily dotazníky ELSPAC: Co Tě napadne nejdřív, to je správně. Ovšem dneska se mi to z pomocí tohoto hesla moc nepovedlo. Měl jsem za úkol spočítat objem roztoku. První mě napadlo, že musím spočítat hmotnost, z té potom s pomocí hustoty objem vypočítám. Načež jsem do vzorečku m=M*V*c dosadil dané hodnoty, "V" jsem určil 1l, jak se to dělává, když není možno objem jinak spočítat. Poctivě jsem spočítal hmotnost, neméně poctivě i následně z této hmotnosti objem...až když mi ten vyšel 1l, začínal jsem tušit, že někde někdo něco podělal. No chyba nakonec byla samozřejmě na straně papíru, protože mi dostatečně jasně nepřipomněl, ze hmotnost mám zadanou.
Potom mě vytočila ještě druhá věc. V hudební výchově po zapění několika písní jsem už věděl, že dneska mi to nějak nezpívá a že to není vončo. Ovšem až pár minut před přestávkou při vybírání další písně zbytkem třídy, když jsme s Honzou začali zpívat známý duel "Čí só hode, naše hode, poďme stará do hospode, hojája, hojája, hojajája!", jsem pocítil, že opravdu nevyužívám svůj hlasový potenciál a tím pádem si nedokážu navodit pocit pořádně vesnické pařby se vším všudy. Vždycky, když jsem se do toho zpěvu chtěl opravdu položit a procítěně se představovat maloměstskou párty s hektolitry na černo pálené slivovice, mě zasáhla škrábavá bolest v krku. No asi to pořeším kloktáním slanou vodou a jinými nelibými tekutinami. Ale až zas nabudu hlasu, to pak bude vodvaz!
No a nakonec dodám, že jsem si dneska poslechl první skladbu z připravovaného alba Lost Highway od Bon Jovi - (You Want To) Make A Memory. A sakra se mi to líbí! Můžete okoštovat zde.

fenek začal poslouchat za****** popík!

Kdo by tomu věřil, že fenek, kterej poslední dobou ujížděl na Linkinech a Sum41 začne poslouchat popík? No vidíte a je to tady! Už dobrej týden totiž poslouchám Poets of the Fall. Upřímně se divím, že jsem se o této skupině nedověděl už dřív. Přitom to nejsou žádný béčka, už druhej rok po sobě vyhráli cenu nejlepší finské skupiny; to znamená, že "porazili" takovou konkurenci jako The Rasmus nebo H.I.M.. A kdo že teda může za moje "přeorientování"? Max Payne. Teda vlastně jeho soundtrack. To mi taky připomíná, že letos má do kin přijít film Max Payne...nebo alespoň v roce 2005, když licenci koupila Liška dvacátýho století, se říkalo, že v roce 2007 bude hotovej. Všude se sice objevují "official trailers", ale nakonec jsou všechny "fucking fake crap". Na wikipedii datujou premiéru na April 2007, tak se nechme překvapit.
Jo a kromě POTF se taky fenek veze na vlně popíku od Good Charlotte s názvem Good Morning Revival.

Když se Mizi chlubil, že stvořil sig s tématikou WW2, očekával jsem trochu víc, než to, co z toho vzniklo. Pokusil jsem se proto zkusit něco se stejnou tématikou. Sice to nedopadlo úplně jak jsem si představoval, ale nejhorší to snad taky není.

v2:

Szukasz polskie gry?

Nedávno jsem dohrál skvělé Call of Juarez od polského Techlandu. CoJ sice bylo hodnoceno vesměs 70-80%, já bych mu klidně dal 85%, možná i trošku víc za výborný příběh, úžasného reverenda Raye a perfektní atmosféru. Včera jsem dorazil Infernal od Playlogicu (z Polska, samozřejmě). Je to vcelku povedená akční hra z pohledu 3.osoby. Když překousnete fakt, že nebe a peklo proti sobě bojují s pistolemi, samopaly a plamenomety, můžete se celkem slušně bavit. Pro příběh je totiž slovo "uhozený" poněkud slabé: Ryan Lennox, dříve pracující pro EtherLight (rozuměj nebe), byl vyhozen pro přílišnou brutalitu a protože byl příliš dobrý, EtherLight na něho spáchal takový menší atentát. Jenže Ryan přežije a následně začne pracovat pro Abyss (neboli peklo). Všechno se točí kolem jednoho přístroje sestrojeného agenturou EtherLight, který je schopen ovládat lidskou mysl. To se samozřejmě nelíbí Abyssu, který chce přístroj získat. Takže nakonec není dobré ani nebe (chce lidi připravit o svobodnou vůli) a ani peklo není tak špatný (pracujete pro něj Vy a Vy přece špatný nejste) Dalo by se trochu přirovnat k citátu "Když chcete, tak nechtějte a když nechcete, tak chtějte - bude to tak lepší pro Vás i pro Vaše okolí."(by micak) . Pokud vám to i teď připadá celkem normální, tak jistě změníte názor po vyslechnutí konce příběhu: Ryan zabije vrchního anděla, pak i ďábla, rozbije výše zmíněný přístroj a se slovy "We did it." opouští bojiště. To by se zase dalo přirovnat k citátu "Voni prostě chtěli vyjebávat s náma, tak jsme vyjebali my s nima"(citát z nejlepší české hry - Mafie). Větší hovadinu už si chlapci z Polska vymyslet nemohli. Co však dělá Infernal zajímavou hrou jsou Ryanovy pekelné schopnosti. Dokáže totiž vysávat duše nepřátel, střílet ohnivé kulky, ovládá telekinezi a teleportaci, což je velmi využitelné. Nakonec je Infernal celkem dobrou originální oddechovou hrou. A když na chvíli přestane bavit, pořád máme Solitaire.

Tak jsem se zas po delší době k nečemu odhodlal. Znova jsem se na to podíval a trošku to upravil... v2:

Telenovela

Mezi typicky seriálové žánry patří telenovela (televizní román) a sitcom (situační komedie). Jde o díla bez vysokých uměleckých cílů, vytvářená a vysílaná především s cílem pobavit diváky. Je pro ně typický jednoduchý děj s důrazem na city a emoce (telenovela) či komické situace (sitcom), vyšší počet dílů a častá vysílací frekvence. (zdroj:wikipedia)
Telenovely zabírají mnoho času ve vysílacím programu českých televizních kanálů (zejména těch komerčních). Jelikož ale Čechům nestačila stará venezuelská a brazilská klasika, jsou telenovely i hlavním předmětem české seriálové tvorby.
A Češi tyto s prominutím s*ačky žerou jak na běžícím páse. Svědčí o tom i neustálé natáčení nových dílů Ordinací, Ulic, Letišt nebo Křehkejch vztahů. Zejména některé osoby ženského pohlaví považují telenovely skoro za vrchol světové kinematografie. Naštěstí i komerční televize už pochopily, že tímto odpadem už si sledovanost moc nevylepší a začaly vyslílat i kvalitní zahraniční seriály (Lost, Dr.House, Kriminálka Las Vegas...). Ta nekomerční už dlouho těží z jednoho z mála kvalitních českých seriálů Četnických humoresek a druhý program vysílá jeden z nejlepších světových seriálů, kultovní Červený trpaslík. Nezbývá než doufat, že se zahraniční seriály budou na českých kanálech vysílat časem ještě víc (ve zkvalitnění české tvorby nevěřím).

No a proč to všechno píšu? Když jsem šel ze školy, procházel jsem kolem partičky školáků (tipuju tak 4.třída), která se zrovna dělila na dvě skupiny - kluky a dívky. Kluci čekali na zastávce, dívky pokračovaly v cestě. Jedna z dívek se ještě otočila a zařvala "Teď jsme ti dobrý, co?! Když chceš zjišťovat něco o tý svý Petrušce!". To mě přivedlo na myšlenku, jestli to vymyslela sama nebo to viděla v nějaké Ordinaci nebo podobném braku. Osobně bych se přikláněl ke druhé možnosti. Ještě bych dodal, že tyto dívky celou cestu na Úvoz něco nesrozumitelného vřeštěly na celou ulici. Proti těmto vlezlým sopránům je i "Baníček" zdejších ožralů krásný.

Není tady trochu tma? Rozsviťme si!

...ehm....haf?

Ne, že bych měl nějaký zvláštní důvod, proč psát, ale už jsem byl dlouho zticha... Kromě toho blog je stejně vod toho, aby se na něj psaly blbosti. Navíc, když už vím, že Pitomec se nespecializuje na můj blog, mohu psát blbosti s ještě lehčím srdcem.
Už se dlouhou dobu nic zajímavýho nestalo a všeobecně se nic neděje. Možná je to taky tím, že se už skoro vůbec nedívám na zprávy a sám sedím furt doma... Už je z toho pomalu větší klišé než Orgie v Růžové zahradě. Sám se někdy divím, jak jsem línej. Ani ten blbej fejeton se mi nechce psát. Potřeboval bych, aby mě něco nakoplo k tomu, abych zas začal něco dělat. Jenže to se asi hned tak nestane, když se budu furt tak zavírat do sebe jako teď...
Když o tom tak přemýšlím, tak ve škole se furt (většinou) něco děje. To až když přijdu domů, tak jsem najednou apatickej jak Lydvína k nápisu "PÜČA" na tabuli. Asi něco bude na tom, že rutina je to nejškodlivější na inteligenci. Kdybych všechno nebral tak rutinně, třeba bych si ještě všiml nečeho, co bych moh' udělat nebo o čem aspoň něco napsat na blog. Taky mě to přivádí k myšlence proč všichni chcou jít po škole domů, a to co nejrychleji...?
Došel jsem k závěru, že musím něco dělat, jinak se ukoušu nudou. Super, už dělám pokroky... Jenže vono to stejně nebude tak horký, protože jsem moc línej na to, abych vymyslel, co dělat.

Jo a eště něco: prosím Vás, abyste tento ... ehm, článek nebrali příliš kriticky. Jde o autentický záznam myšlenkových pochodů vlasatýho teenagera, kterej momentálně nemá do čeho píchnout a tím pádem se nachází v "jiném stavu"* .

*stav mentálního minima

Ná-pi-pi-pi-pi, ná ná...

Už několikrát jsem Honzovi na icq psal jedno velmi stručné sdělení, a totiž "PITOMCI ÚTOČÍ!!!". Tato věcná zpráva znamenala, že nějaký pitomec napsal idiotský komentář na blog někoho ze třídy. Pitomec napsal pár komentářů, pak se ale stáhl do ústraní a dlouhou chvíli nic nenapsal. Možná studoval pravidla českého jazyka, protože co jsem nahlédl do jeho posledního díla, konečně se to dalo číst.
Ale podívejme se teď na případ Pitomec trochu podrobněji.
Podle čeho usuzuji, že pisatel je jeden člověk (nebo robot?)? V tzv. První éře Idiota měl Pitomec zálibu ve vykřičnících a ignoranci čárek. Období "Druhodiotu" začalo včera, takže ještě nemůžu posoudit reálné nebezpečí útoků Pitomce. Zřejmě se jedná o toho samého, protože poslední dílo je velice podobné dílu z První éry Idiota.
Dále se musíme podívat na místa Pitomcovy působnosti: Honzův blog a Khárův blog (vlastním jménem též Honza). Souvislost mezi těmito blogy je jasná. Pisatelé obou blogů se jmenují Honza. Naskýtá se tedy možnost, že Pitomec je robot, který je stvořen pro psaní idiotských komentářů na blogy lidí jménem Honza z Kvarty B na Bigy v Brně. Dlouhý časový interval Pitomcovi neaktivity mezi První érou Idiota a Druhodiotem by se dal vysvětlit vytvořením a beta testováním robotova nového programu. Oproti starému programu má tento program novou schopnost "Mluvit česky" (©2007 Tvůrce Pitomce).
Ačkoli je tato teorie téměř bezchybná a perfektně sedící, stále je možné, že Pitomec není robot, nýbrž pouze magor.
Proto jsem se rozhodl udělat tento test. Stejně jako slepice přibehnou a začnou kvokat při vyslovení ná-pi-pi-pi-pi..., i Pitomec se projeví při přečtení nadpisu článku komentářem. Jestli si říkáte, že Vás by nějaké ná-pi-pi-pi-pi... k idiotskému komentáři nevyprovokovalo, pak máte jistě pravdu. Vás to nevyprovokuje, ale Vy také nejste Pitomec...

Tak tedy Ná-pi-pi-pi-pi, ná ná...

Soundtrack

Nedávno jsem slyšel, jak si bratr pouštěl soundtrack ke Gladiátorovi. To mě zas tak nepřekvapovalo, na disku smrděl už dlouho. Překvapovalo mě však, že se mi ten soundtrack líbil. Nikdy bych do sebe neřek, že budu poslouchat takový orchestrální pakárny...
Druhej den, když jsem se vzpamatoval z šoku, sem si řek, že nemám co poslouchat, tak si taky stáhnu nějakej ten soundtrack. Do oka mi padl Blood Diamond OST (Krvavý diamant)*. Na tomto filmu jsem byl asi před měsícem (sakra, to už je tak dlouho?) a dost se mi líbil. Po ost jsem tedy doslova skočil. Jak se k mým uším dostala hlavní melodie BD, byl jsem nadšen. Trochu mi to připomíná Schnappiho... V mnoha skladbách se totiž vyskytuje hlavní motiv, akorát v jiném podání. Jednou kytara, pak klavír, bubny, orchestr nebo domorodé hlasy. Narozdíl od Schanppiho je ale motiv BD pěkný a velice dobře se poslouchá i po x-tém opakování.

Při poslouchání "Thought I'd Never Call?" z BD OST mi přišla do hlavy další myšlenka. V mnoha filmech je až moc vidět snaha zavděčit se všem. Ta se většinou projevuje nějakou romantickou zápletkou nebo romantickým momentem na konci filmu. V případě Kravého diamantu to byl onen telefonát Dannyho Archera Maddy Bowenové. Jestli mě měla ta situace rozbrečet, tak se to vůbec nepovedlo. Naopak to působí velice kýčovitě a pouze to kazí dojem z jinak skvělého filmu.

*čtenáře samozřejmě nemám za debily, překlad je zde pouze pro neangličtináře, anonymní pisatele idiotských komentářů a lidi, co si loupou banán od stopky.

Tak jsem poprvé zkusil použít C4D rendery a myslím, že to nedopadlo úplně nejhůř...

Tři listy

Tři listy. Na tři listy papíru můžete ve spolupráci s perem napsat milostný dopis, můžete i někoho poslat do ...... . A to i docela luxusně s obrázkem. Na tři listy se vejde Vickeryho CV nebo třeba absence za celé jedno pololetí. Tři chybějící listy v třídní knize dokážou pí. prof. Kuropatovou celkem naštvat. Dokonce kvůli tomu pustila půlku třídy z matiky, aby běhala po škole a hledala ony tři listy. Pí. prof. také pořádně zdrbala službu, která bude muset tyto tři listy přepsat. Nikdo neví, kdo to udělal (teda kromě toho, kdo to udělal + těch kteří tomu přihlíželi). Někteří se ale přímo chlubí tím jak totálně dotrhali třídnici. Nechci těmto pánům upřít jistě skvělý pocit perverze a sexuálního vzrušení při trhání stránek třídnice ... pěkně pomalu ... růžek po růžku ... Ale my ostatní těmto choutkám odoláváme. A kromě toho je celkem hnusný nechat službu tyto tři listy opisovat a sám se těšit na chvíle slasti při opětovném trhání...