SPRING, BILL, SPRING!

Ačkoli můj blog nemá za cíl být suprovým blogískem o Tokio Hotýlku, snad mi bude odpuštěno, když o Tokio Hotýlku něco napíšu. Nebudu psát o celé kapelce, nýbrž jenom o jedné písničce, resp. klípečku, který se jmenuječke - pardon, jmenuje Spring Nicht (v překladu "Neskákej"). Nebojte, nejsem masochista, ke shlédnutí klipu mě přiměl tento článek, spolu s nudou a snahou nebýt pozérem.
Po vizuální stránce je video dost pěkně zpracované. Jen ten Billíšek jim to tam kazí, zase trošku zhnusněl. To ještě umocňuje moment, kdy je Billíšek na scéně hned třikrát.
Jinak se žádné velké překvapení nekonalo, hudba je pořád hodně slabá a i při nejlepší vůli nejde mít potěšení z poslechu takového braku. Ale o jedné věci se musím zmínit: Když milouští chapečci začali hrát, nemohl jsem se zbavit dojmu, že se někde stala chyba a někdo přiřadil k videu Spring Nicht hudbu od The Rasmus - Not Like The Other Girls.
Že se občas někde něco obšlohne, to se stává, tak například Space Travel od Yellowcard má stejnej náběh na refrén jako Nobody's Home od Avril. (Jó, tenkrát ešte celkem uměla zpívat, to, co zplodila v The Best Damn Thing už je hrůza... ) Ale tam to aspoň není tak markantní, kdežto Tokiáčci začali úplně stejně jako Rasmus, kterýmu nesahají ani po kotníky. No, nezbývá než křičet "SPRING!".

Zpátky doma

Za předpokladu, že větština z pravidelných čtenářů tohoto "naprosto suprovního bločku*" studuje na BiGy, mohu říct, že většina z Vás asi ví, že 23.4 se na BiGy konaly přijímací zkoušky. Tudíž studenti navštěvující toto vzdělávací zařízení mohli na jeden den přestat navštěvovat. Když řeknu, že dvacátý třetí den měsíce dubna je pondělí, ti bystřejší z Vás už si možná uvědomili, že (jsme) měli tři dny volna.
Někdo z mých nejbystřejších opatovských kamarádů nakonec vymyslel, že by se ony tři dny daly využít k třídennímu výletu do Opatova. Po chvíli ale přišla studená sprcha v podobě zjištění, že ten termín už má zamluvená pí. prof. Helceletová pro výlet se svou Tercií B.
Někdo z mých nejbystřejších opatovských kamarádů nakonec vymyslel, že by se ony tři dny daly využít k třídennímu výletu do Opatova, kde bychom přebývali v symbióze s pí. prof. Helceletovou se svou třídou Tercií B. Tak bylo plánováno. Pak ale pí. prof. Helceletová neočekávaně odjela do lázní (ale bez své třídy Tercie B). V tu chvíli svitla naděje, že bychom mohli mít celou faru v Opatově pro sebe. Až skoro do odjezdu ale nebylo jisté, jestli tomu tak opravdu bude, nebo jestli Tercie přemluví někoho, aby s ní jel místo pí. prof. Helceletové.
Nakonec se stalo, jak se stalo. No a stalo se tak, že se stalo to, že jsme jeli bez Tercie B. K samotnému pobytu toho moc neřeknu, snad jen, že se mi tam strašně líbilo, ostatně jako při každé návštěvě Opatova. Jen jednu věc bych snad vytknul, a totiž, že Mates donesl CD s různými diskofiliemi, ze kterých se dala poslouchat pouze ABBA. V konečném důsledku se to projevilo tak, že se každou chvíli ozývalo "Gimme gimme gimme a man after midnight...", případně "One of us is crying, one of us is lying...", ať už v podání celkem zdatných vokálů zpěvaček ABBY nebo méně zdatných vokálů nějakého účastníka pobytu.
Polovina účastníků pobytu (v číslech jsou to čtyři) však musela v neděli večer odjet, neboť nestudují na BiGy/studují na BiGy, ale stejně museli odjet.
Pondělí jsme pak strávili úklidem fary a 13,5km "pochodem" do Okříšek na vlak s batohy na zádech (bohužel neprošel můj návrh jít dalších 13km až do Třebíče). Cesta vlakem byla nakonec jedna z nejzábavnějších chvil tohoto výletu. Pak už jsme ale do nozder nasáli známý brněnský smog a věděli jsme, že jsme doma.

Ještě jeden poznatek s tématem vůbec nesouvisející: Sum 41 dnes (nebo možná ž dřív) vypustili první song z alba Underclass Hero, které vyjdev létě. Možnost poslechu zde.

*pokoušel jsem se napodobit mluvu 13ti letých blogerek

Omyl

Říká se, že když člověk při nějaké tvořivé činnosti nemá nápad o čem by psal (kreslil, skládal hudbu...) a vůbec ho zmíněná tvořivá činnost nebaví, je nejlepší počkat a inspirace přide sama. Bez nějakého většího záměru jsem se zachoval podle tohoto hesla. Každopádně teď jsem zpátky a hodlám opět přispívat. Neříkám, že pravidelně, ale jednou za čas se tu snad něco objeví.
Teď mě inspirovala jedna krajně nemilá záležitost, ve které figuruje hlavně multifunkční zařízení Hewlett-Packard 1315 (jak to zní honosně), jeho zástrčka do zásuvky a tlačítko reset. Potřeboval jsem (teda potřeboval to spíš Honza, mě to bylo celkem jedno) oskenovat pár věcí do školy. Věc poměrně rutinní a běžná. Po zapnutí zařízení na mě vyskočilo upozornění, že byla vložena nová tisková kazeta a je potřeba ji zarovnat. Nuže, pln nadějí, že vše bude fungovat, jak má, klikl jsem na tlačítko "zarovnat". Po té mi prostřenictvím dalšho otravného okna bylo sděleno, že po zarovnání se má vytisknout testovací stránka, na které se zjistí, jestli je zarovnání spravné. Aniž bych mu to povolil, zařízení začalo chrlit testovací stránky jednu za druhou. Od zbytečného plýtvání inkoustem mě zachránilo pouze to, že si ten krám neumí vzít papír (vždy je nutno mu ho strkat po jednom hluboko do chřtánu a odklikávat chybové hlášky "tiskárně došel papír" ... většinou se zadaří).
"No nic, to teď nebudu řešit, ke skenování tisknout nepotřebuju, " myslel jsem si naivně. OMYL, se zařízením nadrženým na testovací stránky můžu tak akorát hrát baseball nebo nadávat na Jyrku P. Zařízení údajně používá jiný program (ano a tiskárna u něj má nevyřízenou zakázku 500 testovacích stránek). Po této zkušenosti jsem hledal záchranu v tlačitku reset. Nějakou změnu to vyvolalo, ovšem ne zrovna tu, po které jsem prahnul: 500 testovacích stránek nejspíše nebylo dodáno v termínu, tak "jiný program" usoudil, že chyba bude v tiskové kazetě. Zarovnat už ji zkoušel, tak na to tentokrát šel od podlahy a stěžujíce si na absenci kazety cpal mi na monitor ceník...

Tátovi se pak večer podařilo nějakým záhadným způsobem utišit tiskárnin absťák po testovacích stránkách, takže Vám mohu ukázat, jak taková testovací stránka vypadá:

Myslíte, že už jsem skončil? OMYL, ještě sem vetřu malé rádoby-dílko: