Jednou, když mi bylo asi šest let, slyšel jsem, jak ve vedlejším pokoji táta velmi pěkně chválí mého o dva roky staršího bratra za to, co "naprogramoval" v ControlWebu. Máma vařila a mě si v tu chvíli nikdo nevšímal. Pod tíhou této skutečnosti ve mně něco hrklo, já se zvedl od stavebnice a předvedl jsem před tátou a bráchou velice ubohý a trapný výstup. "Až já budu tak starej jako Dušan, budu toho umět mnohem víc!", koktavě jsem řval skoro se slzami v očích. Neumím to dodnes.
Ikdyž možná už dávno upadla v zapomnění, dostkrát jsem se za tyto slova styděl. Hned po jejich pronesení jsem si uvědomil, že byla naprosto ubohá.
V dnešní době se některé děti chovají podobně jako já tenkrát. Stejně hloupě a trapně. Problém je však v tom, že už to dávno nejsou děti. Jsou to mladiství přibližně mého věku. Přečtou si na internetu článek, se kterým nesouhlasí a hned se v jejich mysli honí fráze "ses debil, di do pi*e, vubec nic o tom nevis....atd.". Bohužel, co ukryto v zákoutích mysli, vzápětí s pomocí klávesnice objevuje se na monitoru a komentář je na světě. Na interpunkci, velká písmena nebo snad slovosled se samozřejmě nebere nejmenší ohled. A co je nejdůležitější na takovém komentáři: za žádnou cenu se nepodepisovat!.
Člověk neví, jestli se má takovému chování zasmát nebo se nad ním rozbrečet. Lidí tohoto typu je však zástup téměř nekonečný a člověku, který by se pousmál by úsměv rychle ztuhl. Marně si kladu otázku, jestli si uvědomují, jak se tím ztrapňují? Je jim to jedno?